Ztracený povídky I – Salon boží, Jaro v sedmdesátým kterým (2024)

Přidal: Premek |

Červen 22, 2024

Ondřej Fibich. I Léta dospívání v divných časech normalizace. Vzpomínkové prózy básníka, šumavského regionalisty a vydavatele. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Tomáš Drápela. Režie Jakub Doubrava.

Natočeno 2024. Premiéra 22. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 22 min.).

Lit.: Mačas, Dominik: Ztracený povídky Ondřeje Fibicha. Příběhy z divných časů normalizace. In web ČRo 3 Vltava, 22. červen 2024 (článek). – Cit.: Čtrnáct povídek o životě „posledních beatníků a prvních androšů“ v Československu sedmdesátých let mělo původně podobu básní. Ty ale zabavila StB. Autor se k jejich obsahu po půl století vrátil a napsal je znovu v próze. Tak vznikly Ztracený povídky, příběhy o mladických láskách, zklamáních, prvních fackách režimu a hledání naděje v beznadějných časech. Několik z nich vybíráme do vltavské Povídky. (….)

Letošní sedmdesátník Ondřej Fibich (*1954) se narodil v pražském Karlíně. Genius loci periferie se pevně otiskl do básníkových vzpomínek (zde například v povídce Fialkový znamení), stejně jako venkovský ráz jeho pozdějšího bydliště v Liboci. Zde už se probouzela básnická obrazotvornost, tříbená v pozdějších letech vizuální poetikou Josefa Sudka a lyrikou Jaroslava Seiferta.

Už v první polovině 70. let se Ondřej Fibich podílel na vydávání neoficiálních tiskovin. Nejprve to byl časopis DRU, který založili se spolužáky z gymnázia. Časopis byl určený mladým autorům, kteří nesměli oficiálně publikovat. A nezůstalo pouze u časopisu. Ondřej Fibich založil samizdatovou edici Cor cordium. Jeho aktivit si ale začala všímat také StB a pod jejím tlakem musel v roce 1979 odejít z Prahy.

Oficiálně publikovat mohl Ondřej Fibich teprve na začátku devadesátých let. Pak postupně vychází jeho básnické sbírky, např. Země Jana Křtitele, Podoby soumraku, Pasovské elegie, Topografie, Pohanský les, Kniha poutníků, Okřesáno tmou nebo Upoutat mračna, básnický obraz Sidonie Nádherné. (…)

Časy, kdy frčely šusťákové bundičky do pasu a kdo je neměl, byl mimo, připomíná povídka Salon boží, ve které osamělému puberťákovi pomůže zvláštní tandem „jeptišky zahnané do civilu a ovdovělé socialistické výměnkářky“.

V druhé povídce Jaro v sedmdesátým kterým se básník Andy s kamarádem malířem Markym prokousávají bezčasím sedmdesátek. Andyho právě vyhodili z gymplu „za dokonale prochlastané pololetí“ a chystá se na okružní cestu českými blázinci, aby nemusel na vojnu. Mnohem víc ho teď ale v mysli trápí nádherná a nedosažitelná Zana. (…)

Povídky