Byl první máj (2012)

Přidal: Přemek |

Květen 2, 2012

Ludvík Vaculík. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Připravil ČRo Brno v roce 2012. Premiéra 5. 5. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Ludvík Vaculík – Byl první máj. In web ČRo Brno, květen 2012 (anotace + ukázka). – Cit.: Nakladatelství Argo postupně vydává knižně Poslední slova spisovatele Ludvíka Vaculíka – tak se jmenuje rubrika Lidových novin, v níž každé úterý vycházejí fejetony.

Zatím posledními svazky jsou Dřevěná mysl, obsahující výběr fejetonů z let 2002-2008, a Říp nevybuchl, shrnující léta 2008-2012. V magazínu Zelný rynk uslyšíte text z roku 2008 nazvaný Byl první máj.

Jan vytáhl sekačku, nalil do ní jarní olej, benzin a rozjel se. Šel jsem se s ním domluvit, která místa mi má nechat pro kosu, protože já seču výběrově. Nechávám kolonie kterékoliv kvetoucí rostliny. Nechceme mít zahradu uklizenou jako obývák, jak to dělají různí blbečkové: násilím zakládají záhony, a kolonie kvetoucího popence, řebříčku, nebo dokonce kopretin si neváží. „Měl bys už posekat tu lechu, rozlézá se všude.“ Ano, až odkvete. Kočka seděla s námi: jako ta před deseti dvaceti lety. Šel jsem se podívat, jestli mi raší naroubovaná jabloň: neraší? bude rašit? Pak jsme s kočkou šli k mladé višni, starého však už kmene, která vždycky plodí, jako by to mělo být naposled. Když jsem ji před čtyřmi lety narouboval, udělala hned bohatou korunu… a přestala růst. Napadlo mě, že nemůže rozepnout ten starší kmen: prořízl jsem mu kůru shora až k zemi, dělám to každý rok, a kmen se vždycky rozepne o půl centimetru. Vzal jsem konev, abych zalil tři stromky angreštu posazené minule. Kočka utekla, protože já ji rád polévám. Cestou jsem potkal kosici, která nesla dlouhou žížalu. Kde je kočka! Zahnal jsem kosici do křoví: utíkala pěšky, protože žížala byla těžká. Kordon jabloně, malináče holovouského, kvete tak, že pod květy není vidět dřevo. Ten módní tvar si tu před sto lety pořídil pan Topič, nakladatel, a je to možná poslední exemplář tady v D. Každého roku musí se každá, říkám každá větvička zkrátit, aby se udržel jeho tvar. Strom, nemoha už sto let do výšky, roste do délky, má už jistě dvacet metrů. V tom je zarostlé všecko, co bylo. Paní Vaculíková si klekla mezi růže. Zlobí se, protože já jsem jí z růží vyřízl všecky smrčky, až na jeden, který bude k příštím Vánocům. Byl první máj… za chvíli budou zas Vánoce.

Eseje, fejetony, přednášky