Armagedon na Grbe a další slovenské objevy

Přidal: Přemek |

Listopad 20, 2007

Přetiskujeme pozvánku Týdeníku Rozhlas k Týdnu slovenské kultury (48/2007):

Svět poezie, Souzvuk, Rozhlasové jeviště nebo Stránky na dobrou noc. Tyto a další pravidelné pořady stanice Vltava budou mít na přelomu listopadu a prosince společného jmenovatele: Slovensko. Od pondělí 26. listopadu až do neděle 2. prosince se posluchačům v rámci Dnů slovenské kultury představí zajímavá jména a tituly moderní slovenské literatury a dramatu. Jako pozvánku k poslechu berte i následující řádky.

Živý bič

Slovensko klasické i postmoderní: takové budou Dny slovenské kultury na Vltavě. Spisovatel Milo Urban (1904–1982) patří ke generaci autorů, kteří začínali publikovat v prvním desetiletí nově vzniklé Českolovenské republiky. Jejich životní prožitek byl ovlivněn zkušeností první světové války, jejich umělecká orientace inklinovala k evropské avantgardě.

V roce 1927 vyšel Urbanův román Živý bič. Je to bohatě vrstevnatá balada o návratu vysloužilce z první světové války a sociálním i morálním rozvratu slovenské vesnice. O náladách na Slovensku třicátých let minulého století svědčí proces, v němž byl Urban obviněn z „antimilitaristické propagandy“ za jeden svůj novinový článek. Stojí za zmínku, že u soudu ho úspěšně obhajoval Vladimír Clementis.

Milo Urban navzdory sociálnímu tónu svých próz ovšem nebyl levicového smýšlení, nebyl ani v žádné politické straně. Přesto se stal šéfredaktorem profašistického deníku Gardista a zůstal jím až do roku 1945. Ve svých vzpomínkách toto své angažmá líčí jako volbu menšího zla, nicméně po válce byl až do roku 1947 vězněn. Po propuštění mu literární a generační druh Ladislav Novomeský pomohl získat práci v nakladatelství, vzápětí však sám Novomeský byl jako „buržoazní nacionalista“ uvězněn. Urban se stal zapomenutým a přehlíženým autorem. Teprve po listopadu 1989 bylo dílo Milo Urbana kompletně vydáno a literárněkriticky zhodnoceno.

Urbanova próza vyniká lyričností, bohatým jazykem a básnickou kompozicí. Slovenským nacionalistům v různých obdobích imponuje autorova soustředěnost na prostředí slovenského venkova, ale Urban sám si je nijak neidealizuje. Jeho prozaické dílo je v tomto smyslu mimořádnou výpovědí o Slovensku a je dnes čtenářsky zajímavější než v době, kdy Živý bič vyšel česky – tedy v roce 1986. Z překladu Emila Charouse ho pro rozhlasovou četbu na pokračování upravila Dagmar Oravová.

Dva básníci

Spisovateli Jozefu Leikertovi (1955) bude v sobotu 1. prosince ve 22.45 hodin věnován Svět poezie. Leikert ovšem nepíše jenom poezii, ale také literaturu faktu, v níž na sebe u nás upozornil především Černým pátkem sedmnáctého listopadu, mapujícím důsledky studentských protestů za německé okupace. Poslední autorova básnická sbírka s dvojznačným názvem Pominutelnost, která už stačila vyjít v několika jazycích a z níž uvedeme pár ukázek, je záznamem prožitků na křehké hranici mezi životem a smrtí. Ale naštěstí jsou verše smrtí jenom dotýkány a jejich zdánlivě nepřekonatelnou tíhu nenápadně nadlehčuje černý humor a nadhled.

Verše žijícího klasika slovenské poezie Milana Rúfuse (1928) zazní v Souzvuku v neděli 2. prosince v 9.30 hodin. Jeho básnická sbírka Óda na radost z roku 1981 je rozehrána na struně napjaté mezi slovem a mlčením. Rúfus, navrhovaný na Nobelovu cenu, formuloval vztah básníka ke své době ne jako oslavný, ale jako polemický: jenom tak má poezie smysl, a k tomu smyslu patří i právo na smutek, na hořkou notu. Báseň, která zazní spolu s hudbou, je výrazem tohoto básníkova vidění. Verše slovenských básníků vybrala a přeložila Jana Štroblová.

Až na kraj možností

V čase literárních čtvrthodinek nazvaných Stránky na dobrou noc připomene Vltava Dominika Tatarku (1913–1989), autora, který experimentoval s výrazovými schopnostmi slovenštiny až na sám okraj jejích možností. Tyto vlastnosti mají jeho Vzpomínky a Navrávačky. Tatarka patřil také mezi slovenské disidenty, odpůrce komunistické totality. K tomu napsal jednu ze základních analýz reálného socialismu – slavný text Démon souhlasu.

V nočním čase zazní i nejnovější povídky současných mladších slovenských prozaiků Karola Horvátha, Miloše Janouška a Vandy Rozenbergové, v nichž se odráží současná realita postmoderního Slovenska: ocitáme se ve světě počítačových her, nadpřirozených bytostí a feministických idejí.

V době, kdy nejvyšší politické posty v komunistickém Českolovensku byly obsazovány podle pravidla přísné česko-slovenské rovnováhy a slovenští důstojníci vešli do literatury svou kasárenskou slovenštinou, projevoval se vliv obou sousedních jazyků oboustranně. Dnes už je silnější vliv češtiny na slovenštinu: to dokazuje esej jazykovědce Pavola Branka Slovčeština, který zazní v pondělí 26. listopadu v 10 hodin v pořadu Psáno kurzívou.

Každý den konec světa

Rovněž vysílací časy pro rozhlasové hry budou v rámci Dnů slovenské kultury obsazeny tituly slovenských tvůrců. V Klubu rozhlasové hry v úterý 27. listopadu ve 21.30 hodin se v dramatu Júlia Gajdoše Emina anebo Z patológie ludskej vitality přeneseme do válkou rozvrácené Jugoslávie devadesátých let. Jako Hru pro tento večer (čtvrtek 29. listopadu, 20.00) uvede Vltava apokryfní Prípad Judáš, drama Eleny Antalové na biblické motivy o vratké spravedlnosti a pochybnostech víry. V sobotu 1. prosince pak v čase Mikrohry v 11.30 uslyšíte Začiatky koncov Zuzany Uličianské. Hra je součástí cyklu Druhá polovica 20. storočia, kterým slovenský rozhlas připomíná různé – technické, informační či politické – převraty.

Rozhlasové jeviště v sobotu 1. prosince ve 14 hodin pak uvede adaptaci hry moderního mistra slovenské literatury Rudolfa Slobody (1938–1995) Armagedon na Grbe. Inscenace je současně připomenutím hereckého mistrovství nedávno zemřelé herečky nitranského divadla Adely Gáborové v postavě ženy, která ve svém životě čelí slibovanému konci světa a potopě vlastně každý den.

Alena Zemančíková, redaktorka ČRo 3 – Vltava

Slovenské