Osudy – Hugo Vaníček: Duch a síla 1/10 (2015)

Přidal: Premek |

Duben 27, 2015

Vzpomínky katolického kněze, důstojníka duchovní služby československé armády za II. světové války ve Francii a Velké Británii. Pro knižní vydání v roce 2013 memoáry edičně upravil Jiří Plachý. Četbu na pokračování pro rozhlas připravila Jana Doležalová. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Jiří Hromada.

Natočeno 2015. Premiéra 27. 4. – 1. 5. a 4. – 8. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h; 10 x 30 min.) v cyklu Hrdina.cz . Repríza 3. dílu 3. 5. 2016 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; 1. dílu 1. 7. 2019 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; 1. dílu 29. 3. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: Mladý jezuitský kněz odjel v roce 1939 do Anglie, odkud se měl dále vydat na misijní cestu do Afriky. Ale když několik týdnů po jeho příjezdu vypukla druhá světová válka, přihlásil se do řad československé zahraniční armády a stal se jedním ze zakladatelů její duchovní služby. 17. listopadu ráno, právě v tragický den českých studentů, což se ovšem dozvěděl až později, odplul Hugo Vaníček z přístavu Folkestone do Francie, kde se již tvořily československé jednotky. Memoáry edičně upravil historik Jiří Plachý, desetidílnou rozhlasovou četbu připravila Jana Franková. (anotace)

Lit.: anonym (= Doležalová, Jana): Hugo Vaníček: Duch a síla. In web ČRo 3 Vltava, duben 2015 (článek). – Cit.: Jemný obličej, kulaté brejličky, kněžský kolárek. Kdo by čekal růžolícího velebného pátera a jemnocitného nepraktického intelektuála, mýlil by se. Tento má na sobě vojenskou uniformu a na hlavě černý baret. A za sebou účast v bojích II. světové války. Nadporučík páter Hugo Vaníček. Když v šedesátých letech začal psát své paměti, příznačně je nazval „Duch a síla“.

Autobiografické vyprávění Hugo Vaníčka je věnována rokům 2. světové války, kdy se autor aktivně zapojil do československého zahraničního odboje na Západě. Jako mladý jezuitský kněz odjel v létě 1939 z obsazené vlasti do Londýna, kde se měl připravit na cestu do africké misie. Zde jej však zastihl začátek války. Krátce na to se dobrovolně přihlásil do řad československé zahraniční armády a stal se jedním ze zakladatelů její duchovní služby. Jako jediný kněz se zúčastnil ústupových bojů ve Francii v červnu 1940 a byl za statečnost vyznamenán Čs. válečným křížem 1939.

Po evakuaci do Velké Británie dále sloužil u čs. pozemních jednotek jako duchovní, ale také se velmi obětavě angažoval v rámci osvětové služby. Koncem války byl polním kaplanem 1. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády na frontě u severofrancouzského přístavu Dunkerque. A jak připomíná editor Vaníčkových pamětí, historik Jiří Plachý „Kniha vzpomínek Hugo Vaníčka je do jisté míry unikátní. Poprvé vycházejí válečné vzpomínky katolického kněze, nevojáka a bytostného pacifisty, který však ani na chvíli neváhal a místo do africké misie.“

Desetidílnou četbu z Vaníčkových pamětí uvedeme v cyklu Osudy u příležitosti 70. výročí konce války a patnáctého výročí Vaníčkova úmrtí (13. dubna 1995).

Lit.: Doležalová, Jana: Duch a síla aneb Farář v battledressu. In Týdeník Rozhlas 18/2015 (článek). – Cit.: Paměti Hugo Vaníčka jsou ojedinělým svědectvím řeholníka, který prošel bojišti druhé světové válkyJemný obličej, kulaté brejličky, kněžský kolárek. Kdo by čekal růžolícího velebného patera a jemnocitného nepraktického intelektuála, mýlil by se. Tento má na sobě vojenskou uniformu a na hlavě černý baret. A za sebou účast v bojích druhé světové války. Nadporučík P. Hugo Vaníček (1906–1995).

Když v šedesátých letech začal psát své paměti, z nichž jsou sestaveny další vltavské Osudy (na Vltavě od pondělí 27. dubna vždy v 11.30) , příznačně je nazval Duch a síla. V první kapitole Londýn můžeme číst Vaníčkův popis sebe sama: „Bylo odpoledne 13. července 1939. Otec Václav, mladý jezuita české provincie, vystoupil v Harwichi z lodi. S tou trochou angličtiny, kterou s námahou vpravil do svého nelingvistického mozku v Praze, vyřídil stěží nejpotřebnější při prohlídce pasu a zavazadel. S blahým pocitem překonání posledních obtíží se pak uvelebil v pohodlném oddělení vlakové soupravy. ‚Děkuji ti, Bože, za šťastné vyváznutí z tolika nebezpečenství a za přistání v zemi svobody. Provázej mne i v díle a veď bezpečně k vytouženému cíli.‘“

Autobiografické vyprávění Hugo Vaníčka je věnována rokům druhé světové války, kdy se autor aktivně zapojil do československého zahraničního odboje na Západě. Jako mladý jezuitský kněz odjel v létě 1939 z obsazené vlasti do Londýna, kde se měl připravit na cestu do africké misie. Zde jej však zastihl začátek války. Krátce nato se dobrovolně přihlásil do řad československé zahraniční armády a stal se jedním ze zakladatelů její duchovní služby. Jako jediný kněz se zúčastnil ústupových bojů ve Francii v červnu 1940. Po evakuaci do Velké Británie dále sloužil u čs. pozemních jednotek jako duchovní, koncem války byl polním kaplanem 1. tankového praporu Čs. samostatné obrněné brigády na frontě u severofrancouzského přístavu Dunkerque.

Jak připomíná editor Vaníčkových pamětí, historik Jiří Plachý „kniha vzpomínek Hugo Vaníčka je do jisté míry unikátní. Poprvé vycházejí válečné vzpomínky katolického kněze, nevojáka a bytostného pacifisty, který však ani na chvíli neváhal a místo do africké misie dobrovolně a mezi prvními vstoupil do řad formující se zahraniční armády. Mnohého překvapí samotný fakt, že nebyl jediný – do konce války oblékly battledress s nášivkou „Czechoslovakia“ na dvě desítky katolických kněží a více než čtyři desítky řeholníků, z nichž nejméně šest položilo život v boji za svobodu vlasti. Pater Vaníček byl však zřejmě jediným, který o tom vydal tak rozsáhlé a podrobné svědectví. Vedl vytrvalý, avšak i z jeho pohledu marný boj Ducha proti Síle.“