Pole orná a válečná 1/10 (2015)

Přidal: Premek |

Květen 25, 2015

Vladislav Vančura. Básnický protiválečný román pro rozhlas upravil Ludvík Němec. Režie Zdeněk Kozák.

Čte Igor Bareš.

Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 1. dílu 27. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) v cyklu Hrdina.cz .

Lit.: Němec, Ludvík: Vladislav Vančura: Pole orná a válečná. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Většina díla Vladislava Vančury je známá úzkému okruhu literárních labužníků i širší kulturní obci: nejen z četby, ale i z mimořádně zdařilých adaptací, filmových i rozhlasových.

Stranou tohoto zájmu už devadesát let stojí Vančurův druhý román Pole orná a válečná. Ten se dosud filmového zpracování nedočkal – a možná už ani nedočká. K tomu postrádá jednotnější děj, autor nás zahlcuje spíše galerií sugestivních básnických obrazů, z nichž především vylíčení válečných hrůz snad nemá v české próze obdoby. Je to spíš román k recitaci, k deklamaci, litanie pro umělecký hlas a citlivé uši. Román těžký i lákavý pro rozhlasové ztvárnění.

A právě ze silných básnických obrazů vyrůstá jako z temného podhoubí celý příběh, či spíše trs příběhů. Příběh starého barona Danowitze, majitele ouhrovského dvora, a jeho dvou synů: chvástavého důstojníka Ervína a přihlouplého kněze Josefa. Příběhy ouhrovských zemědělců, z nichž nejvíce vyčnívá volák a vesnický idiot František Řeka, ubožák a vrah, který až ve válce najde svou slávu.

A pole orná nejsou v očekávaném kontrastu k těm válečným, svět předválečné české vesnice, jež Vančura tak dobře znal, je zpodobněn jako citově i duchovně vyprázdněný, bez jakýchkoli vazeb k půdě či tradici; svět, z něhož mnozí muži odcházejí do války takřka rádi a s úlevou.

Lit.: Němec, Ludvík: Tragické gesto proti zmaru války. In Týdeník Rozhlas 22/2015 (článek). – Cit.: Známe to spíše z četby poezie: čtenářská obtížnost uměleckého textu, jež se proměňuje v labužnický zážitek spíše při pomalém, ba dokonce hlasitém čtení. A také při poslechu takového hlasitého čtení – třeba z rozhlasového vysílání. V české próze je takových textů méně a většinu z nich rozhlasoví posluchači dobře a dávno znají. O to překvapivější zážitek je může potkat při poslechu četby na pokračování z románu Vladislava Vančury Pole orná a válečná.

K menší známosti, ba skoro zapomenutí románu Pole orná a válečná přispělo i to, že na rozdíl od jiných próz Vladislava Vančury se nedočkal filmového zpracováníAni devadesát let, jež uplynula od vydání tohoto Vančurova druhého románu, jako by nestačilo k zakotvení této ojedinělé knihy v české literatuře. Snad je to i tím, že už v době svého vzniku to byla kniha moderní i archaická současně, a nejen svým jazykem. Snad za to může i nepochybná monumentálnost této knihy, tohoto velkého a tragického gesta proti válečnému zmaru.

K menší známosti, ba skoro zapomenutí románu pak bezpochyby přispělo i to, že na rozdíl od jiných Vančurových próz se nedočkal filmového zpracování – a zřejmě už ani nedočká. K tomu postrádá jednotnější děj, autor nás zahlcuje spíše galerií sugestivních básnických obrazů, z nichž především vylíčení válečných hrůz nemá v české próze obdoby. Je to román k recitaci, k deklamaci, litanie pro umělecký hlas a citlivé uši.

Pole orná nejsou v očekávaném kontrastu k těm válečným. Svět předválečné české vesnice, jejž Vančura tak dobře znal, je zpodobněn jako citově i duchovně vyprázdněný, bez jakýchkoli vazeb k půdě či tradici. Svět, z něhož mnozí muži odcházejí do války takřka rádi a s úlevou.

Román Pole orná a válečná do desetidílné četby na pokračování, kterou od středy 27. května vždy v 18.30 vysílá ČRo Vltava, upravil autor článku, v brněnském studiu Tvůrčí skupiny regiony natočil režisér Zdeněk Kozák s Igorem Barešem v hlavní roli.

Četba na pokračování