Rychlebské povídky II 1/6 (2015)
Jiří Wilson Němec. Četba na pokračování z drobných próz z Jesenicka. Připravil Michal Bureš. Redaktor Jan Sulovský. Zvukový mistr Zdeněk Prchlík. Použitá hudba Brad Lang (Fretless Bass). Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Čte Igor Bareš.
Nastudoval ČRo Olomouc 26. – 28. 6. 2015 (RS1 OL). Premiéra 1. dílu 6. 9. 2015 (ČRo Olomouc, 18:05 h.).
Obsah: 1. Začátky – 2. Dementi. Skinhead – 3. Struny. Kniha – 4. Hladová. Vosa – 5. Pavouk. Letos bylo hodně jablek – 6. Dům.
Pozn.: Jiří Wilson Němec, prozaik a fejetonista ze Šumperska, napsal pro Český rozhlas druhou řadu humoristických miniatur, které nás pod souhrnným názvem RYCHLEBSKÉ POVÍDKY zavedou do minulosti i současnosti jesenických hor a osudů lidí v nich žijících. Rozhlasové úpravy a režie se ujal Michal Bureš, který ke spolupráci přizval herce Igora Bareše. Mistrem zvuku je Zdeněk Prchlík. Výsledkem jejich společného snažení je šestidílná četba na pokračování, jejíž premiéru právě teď uvádíme.
Lit.: Wilson Němec, Jiří: Jiří Wilson Němec: Rychlebské povídky. In web ČRo Olomouc, září 2015 (článek). – Cit.: Rychlebské hory nejsou žádné velehory. Ani na výšku, nejvyšší hora Smrk měří 1127 m, ani na délku. Pohoří se táhne něco málo přes 40 km. Jsou však krásné, tajemné, a ač jsem se narodil v Prostějově, doma jsem tam.
Konkrétně v Nových Vilémovicích, v nichž jsem prožil své mládí, tedy šedesátá léta minulého století. Nemine rok, abych se do těch kopců nevracel. Kvůli nim a kvůli lidem, kteří tam žijí. Mám je rád.
Osud zařídil, že jsem, po operaci páteře, od roku 2003 na vozíku. Ten čas, který v něm mám, využívám k psaní vzpomínkové literatury a také povídek. Mnohé jsou ze života, mnohé jsem si vymyslel a mnohé se odehrávají mezi těmi rychlebskými kopci.
Vilémky čili takhle nějak to bylo, je útlá knížečka úsměvných vzpomínek právě na zmiňovaná šedesátá léta prožitá v Nových Vilémovicích. Po knížce Nakonec Olomouc, navazující na Vilémky, jsem začal psát povídky.
Rychlebské povídky a po nich Rychlebské povídky II. Z obou sbírek Český rozhlas několik textů vybral a natočil. První série se vysílala v roce 2014 a nyní tedy přichází s výběrem těch nejnovějších. V úpravě a režii Michala Bureše účinkuje Igor Bareš.
Český rozhlas Olomouc je odvysílá v premiéře po šest nedělí, od 6. září 2015, vždy v 18.05 hodin.
(1/6) Povídka Začátky si nic nevymýšlí. Osidlování pohraničí v padesátých letech, po odsunu sudetských Němců, bylo divoké. Já jsem jen převyprávěl vzpomínky pamětníků.
(2/6) Dementi vychází z reálné epizody. Před lety skutečně nějaký „pan tajemný“ vzpomínal na údajně zakopané sudy s kyanidem a jeho hospodského tlachání si všiml bulvární tisk. Skinhead je ryze rychlebská povídka. Žádný jiný kopec na světě nic podobného co Špičák, neumí.
(3/6) Struny jsem si vymyslel. Ovšem hřbitov jeptišek v Bílé Vodě nikoli. A Tančírna v Račím údolí, navzdory povídkové skepsi, po rekonstrukci žije. Kniha. Co k téhle povídce říct? Stále ji mám.
(4/6) Hladová. Ta povídka je smyšlená, ale na rozdíl od jiných, by se příběh klidně mohl stát. Alespoň ten malér s nákupem v obchodě určitě většina posluchačů důvěrně zná. Povídka Vosa je krátká. A stalo se to. Já tam byl.
(5/6) Rychlebská povídka Pavouk, zasazená do obce Uhelná, je fikce. Ovšem reálie sedí. A hráči v ní? Místní by možná na některé mohli ukázat prstem. Letos bylo hodně jablek. Povídka vznikla na sklonku roku 2012, kdy v republice vrcholila metanolová aféra s pančovaným alkoholem. Následující rok povídka vyhrála literární soutěž „Řehečská slepice“, a i proto v souboru ostatních nechybí.
(6/6) Povídka Dům je mysteriózní, ale laskavá a vlastně milá. Je z těch rychlebských a ten dům znám.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Oprava – dodatečné zjištění:
V článku je uvedena premiéra 1. dílu 6.9.2015, ve skutečnosti byla o týden později (13.9.2015). Je to v programu ČRo Olomouc na jednotlivé dny a ověřeno poslechem.