Skotské pohádky a legendy 1/7 (2008)

Přidal: Přemek |

Listopad 3, 2008

Příběhy ze skotské Vysočiny. Z anglických originálů přeložila Martina Joujová. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkují Petr Pelzer a Barbora Hrzánová.

Natočeno 2008. Premiéra 3. – 9. 11. 2008 (7 x 15 min.). Repríza 11. – 17. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Díly: 1. Whuppity stoorie, 2. Rezaté tele, 3. Černý býk z Norska, 4. O rudém obrovi, 5. Princezna z Modrých hor, 6. Vdovin syn a králova dcera, 7. Mally Whuppie.

Lit.: anonym: Skotské pohádky a legendy. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2008 (článek). – Cit.: Skotská lidová tradice patří v evropském kontextu k těm obtížněji definovatelným. Tvoří ji několik mocných kulturních proudů, které se tu slévají, tu zase do sebe prudce narážejí. Základní vymezení hlavních kulturních oblastí se obvykle provádí pomocí geologického základu země na severní Vysočinu, Západní ostrovy, střední Nížinu a Jižní Vrchovinu. Během sedmi večerů zazní sedm rázovitých příběhů ze severní Vysočiny. Jejich názvy – Whuppity stoorie, Rezaté tele, Černý býk z Norska, O rudém obrovi, Princezna z Modrých hor, Vdovin syn a králova dcera, Mally Whuppie – naznačují, že nepůjde o běžné pohádky… Z anglických originálů přeložila Martina Joujová. Připravil Petr Turek.

Skotská lidová tradice patří v evropském kontextu k těm obtížněji definovatelným. Tvoří ji totiž několik mocných kulturních proudů, které se tu slévají, tu zase do sebe prudce narážejí. I původ názvu této země je nejasný a poněkud matoucí: výrazem Scotia označil Skotsko poprvé až Marianus Scotus v 11. stol., ještě dlouho se však rozlišovalo mezi Scotia Maior pro Irsko a Scotia Minor pro dnešní Skotsko. Skotská lidová tradice se nedá charakterizovat jako kompaktní celek. Základní vymezení hlavních kulturních oblastí se obvykle provádí pomocí geologického základu země na severní Vysočinu (Highlands), Západní ostrovy (Western Islands), střední Nížinu (Lowlands) a Jižní Vrchovinu (Southern Uplands). Jižní a nížinná část je plně pod vlivem anglické tradice, kdežto část horská a ostrovní si poměrně dlouho – mnohdy dodnes – uchovávala původní svéráz gaelské kultury. Tradice gaelského Skotska spočívá především v obměnách každodenního života, jehož časovými milníky jsou svátky. Kromě plynutí času v období roku však měl život v gaelském Skotsku i závazná pravidla chování, která vycházela jak z letitých zkušeností – tzv. „starého zvyku“ – tak pečlivě uchovávané lidové víry. V tradiční společnosti byla ctěným pravidlem i pověrečnost, silná je tu i tradice nadpřirozených bytostí. Lidových vyprávění je několik druhů: rozlišuje se „starý příběh“ – pověst nebo legenda, „čerstvý příběh“ – historka či novinka, „bláznivý příběh“ – vymyšlený nebo neskutečný příběh, „přehnané“, tedy přibarvené vyprávění, „historický příběh“. Šiřitelem příběhů byl především lidový vypravěč, schopný zaujmout posluchače. Existovali lokální vypravěči (často ševci a krejčí) i vypravěči potulní, kočovní (často řemeslníci, dráteníci, námezdní dělníci, atd.). Během sedmi večerů zazní sedm rázovitých příběhů. Jejich názvy – Whuppity stoorie (wapity stóri), Rezaté tele, Černý býk z Norska, O rudém obrovi, Princezna z Modrých hor, Vdovin syn a králova dcera, Mally Whuppie (mely wapi) – naznačují, že nepůjde o běžné pohádky…

Četba na pokračování