Kostel ví, kde chce stát 1/4 (2015)
Přemysl Rut. Cyklus z knihy Strašlivé Čechy, děsná Morava. Texty ze své knihy pro rozhlas připravil autor. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Přemysl Rut a Markéta Potužáková.
Nastudoval ČRo Brno v roce 2015 (4 x 15 min.). Premiéra 16.-19. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet. Repríza 25. – 28. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.
Obsah: 1. Příběhy z popraviště – 2. Mezi peklem a nebem – 3.O mužích a ženách – 4. Přírodní epika
Lit.: Rut, Přemysl: Přemysl Rut: Kostel ví, kde chce stát. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Ze strašlivých Čech, děsné Moravy.
Knihu Přemysla Ruta Strašlivé Čechy, děsná Morava vydalo brněnské nakladatelství Petrov roku 2003. Autorský výběr z ní natočilo (z podnětu a za dramaturgické spolupráce Aleny Blažejovské a v režii Radima Nejedlého) brněnské rozhlasové studio „roku tohoto“, abychom užili formule z dávných kramářských tisků. Vzpomínka na kramářské písně je tu ostatně zcela na místě, neboť všechny příběhy cyklu těží z tradice bezprostředně sousední: z oněch bizarních, skurilních, insitních, přitom však vyzývavě svůdných pověstí, jež si (bez ohledu na jejich skutečný původ) přivlastnil ten či onen kraj, hrad, les, kostel (atd.) Čech nebo Moravy.
Ty příběhy mají daleko k národní mytologii a jejím hrdinům od Praotce Čecha přes Libuši a Přemysla až k Rytířům Blanickým. Nejsou a nechtějí být druhým dílem (natož aktualizovaným zněním) Jiráskových Starých pověstí českých. Vypravěč k nim přistupoval jako k nalezeným střepům, zlomkům, zbytkům poztrácených celků a hrál si s nimi jako dítě s kostkami, na jejichž šesti stranách jsou fragmenty šesti obrázků. Hrál si tak dlouho, až se mu z motivů a situací začal vynořovat možný smysl: až ho ke konci napadl začátek, k začátku konec, k několika variantám další, kterou mohl přijmout za svou.
Ale proč mluvit ve třetí osobě? Psal jsem tu knížku pro scénická čtení s Markétou Potužákovou. Mnohokrát jsme z ní společně četli v klubech, literárních kavárnách a čajovnách i v malých divadlech. Někdy se nás sešlo kolem stovky, to se pak večer blížil představení, v němž knihy byly rekvizitami, hlasy poněkud zvýšené, prostor lákal ke scénickému aranžmá a piano ke scénické hudbě. Takové večery končily děkovačkou, tu a tam i s květinami. Ale někdy jsme se vešli k jednomu většímu stolu a čtení se prolínalo s vyprávěním, příběhy s písničkami a hostující umělci s obecenstvem. Takové večery končily překvapeným zjištěním, kolik už je hodin, a úprkem na poslední vlak. Dohromady bylo těch (i oněch) setkání kolem čtyřiceti a nevzpomínám si na žádné, při němž by slova padala do prázdna nebo se nám vracela zpátky nepochopená.
Brzy měly Strašlivé Čechy, děsná Morava i svou premiéru rozhlasovou: v roce 2004 z nich Aleš Vrzák natočil šestadvacet pověstí v českobudějovickém studiu. Četl je tehdy s námi ještě Vladimír Javorský. Ale protože se každý příběh vysílal zvlášť, museli jsme vybrat jen ty delší, které trvají aspoň deset minut. Tentokrát se tedy dostane na ty krátké a trochu taky na souvislosti mezi nimi. Těšíme se na to setkání.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku