Osudy – Tinnitus 1/10 (2016)

Přidal: Premek |

Únor 1, 2016

Jaroslav Mihule. Četba na pokračování z rukopisu muzikologa, bývalého diplomata a vysokoškolského pedagoga v autorské interpretaci. Režie Markéta Jahodová.

Natočeno 2016. Premiéra 1. – 5. a 8. – 12. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 10 x 30 min). Webová repríza 30. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava) k 90. narozeninám Jaroslava Mihuleho.

Obsah: 1. Prvních pět folklórních let. – 2. Národní sebeuvědomování. – 3. Cestou k maturitě. – 4. Alma mater Universitas Carolina v pohnutém čase. – 5. Z konzervatoristy vzorným minometníkem. – 6. Šedesátá léta bez přívlastku. – 7. Rušný rok 1968. – 8. Hudba, gymnastika a politika. – 9. Z Tyršova domu do Karolina. – 10. Druhé nejstarší řemeslo.

Lit.: anonym: Jaroslav Mihule: Tinnitus (1/10). In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Četba na pokračování z rukopisu muzikologa, bývalého diplomata a vysokoškolského pedagoga v autorské interpretaci.

Předního českého muzikologa Jaroslava Mihuleho, který se dlouhodobě věnuje tvorbě Bohuslava Martinů, hudba obklopovala už od dětství. Vystudoval učitelství pro gymnázia v oboru čeština (FF UK Praha) a v oboru hudební výchova (PedF UK) a také kompozici a dirigování na Pražské konzervatoři. Poté se dostal k místu korepetitora v taneční složce Státního souboru písní a tanců a od roku 1959 a začal působit jako lektor hudebních nauk na ITVS, pozdější FTVS UK.

Paralelně s prací obživnou se ovšem prohluboval jeho zájem o skladatele Bohuslava Martinů, který tvořil jakési druhé životní téma v jinak ne příliš radostné společenské atmosféře. Během svého života se Jaroslav Mihule setkal s mnoha významnými osobnostmi, mezi nimi byli například Jan Patočka, Vlastimil Rada a Rudolf Firkušný, Paul Sacher, Josef Sudek nebo Zdenka Podhajská a ve svých desetidílných vzpomínkách o nich také hovoří.

V roce 1989 – o třicet let později – „zaklapl víko klavíru“ a stal se prorektorem v prvním kolegiu demokratické obrody UK, poté byl proděkanem Pedagogické fakulty a následně velvyslancem České republiky v Nizozemsku. Po návratu byl jmenován emeritním prorektorem Karlovy univerzity v Praze, ještě donedávna působil na FTVS a nadále se věnuje svému celoživotnímu tématu.