Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války III. – Slavný výprask 1/22 (2017)

Přidal: Premek |

Srpen 3, 2017

Jaroslav Hašek. Četba na pokračování ze třetího dílu slavného románu. Připravili Miloš Doležal a Markéta Jahodová, která má také režii. Harmonikář Josef Čečil. Zvukový mistr Roman Špála. Hudební režie Igor Tausinger. Dramaturg Miloš Doležal.

Účinkuje Oldřich Kaiser.

Natočeno 2017. Premiéra 7. – 31. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 26 min) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. In web ČRo 3 Vltava, 22. červen 2017 (článek). – Cit.: Paní Müllerová, tak se Jaroslav Hašek konečně rozhlasově dočkal! Mohli bychom takto zvolat nad dokončením natočení všech dílů Osudů dobrého vojáka Švejka (včetně čtvrtého, nedokončeného). Završila se tak důkladná a několik let trvající práce. Za posluchačsky jednou z nejúspěšnějších rozhlasových četeb stojí režisérka Markéta Jahodová, kongeniální Oldřich Kaiser, harmonikář Josef Čečil, zvukový mistr Roman Špála, hudební režisér Igor Tausinger a dramaturg Miloš Doležal. Po celé léto budeme vysílat Haškův román i s premiérovým třetím a čtvrtým dílem.

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další antisvětec a antihrdina.

Švejk nenapravuje svět.

… píše Jindřich Chalupecký, „tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit.“

Když se ve 30. letech ptali Vítězslava Nezvala, co si myslí o Haškově díle, odpověděl krátce a výstižně:

Srovnejte Haškovy prózy s prózami jeho současníků, kteří jím pohrdali, a uvidíte, kolik lži, stylizace, falešné poetičnosti a směšného sentimentalismu tvořilo literární epochu, na jejímž pozadí vyzrával takřka anonymně Haškův génius. Spontánní imaginace a originelní dadaismus budou uchvacovat jako fantasmata Gogolova či Jarryho.

I z mnohadílného rozhlasového tvaru nezadržitelně proniká Haškův groteskní humor. A jak píše esejista Josef Kroutvor:

Humor je podivná věc, je to neuchopitelné jiskření bytí.

Lit.: Boháčková, Kamila: Chlupatý humor dobrého vojáka Švejka po sto letech. In web Týdeník Rozhlas, 15. únor 2021 (článek + rozhovor). – Cit.: „Vedle velkých dramatických seriálů byl Švejk nejrozsáhlejší prací, kterou jsme se zvukovým mistrem Romanem Špálou natočili. A – jak řekl dramaturg Miloš Doležal – narozdíl od těch ostatních nás tahle jistě nadlouho přežije,“ prohlašuje Markéta Jahodová.

Od vydání prvního dílu Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka uplyne 1. března sto let. Při té příležitost stanice Vltava mimo jiné reprízuje jedinou kompletní četbu tohoto románu, kterou mezi lety 2012 až 2017 režírovala Markéta Jahodová. Jak se jí spolupracovalo s hercem Oldřichem Kaiserem a proč už jí Haškův humor nepřijde tak „chlupatý“?

Co rozhodlo o volbě Oldřicha Kaisera?

Byla to vlastně náhoda. Natáčela jsem kompozici Miloše Doležala z posledního období života Jaroslava Haška na hradě Lipnici. Pro citace z Haškových dopisů, jeho krátkých veršíků a glos jsme obsadili Oldřicha Kaisera. Když začal jeho texty číst, jako by ze studia promluvil sám Hašek. A z tohoto doslova zjevení vznikl nápad dramaturgyně Jarmily Konrádové natočit pro Čtenářský deník stanice Vltava první díl Osudů dobrého vojáka Švejka. S Oldřichem Kaiserem samozřejmě.

Proč jste zvolila jednohlasou četbu jen v Kaiserově podání?

Švejk je řada za sebou dějově jen volně navazujících epizod. Z takového materiálu lze ucelenou dramatizaci vytvořit jen těžko. Dělit prózu do hlasů by byla škoda, když byl za mikrofonem tak výjimečně nadaný herec. Díky jeho schopnosti odlišit jednotlivé postavy příběhu vznikl zcela neotřelý dramatický tvar.

Museli jste s panem Kaiserem něco načíst znovu?

Kromě technických drobností ve výslovnosti a nacvičování pasáží v němčině – Olda německy neumí, ale ve výsledku je jeho „Aussprache“ téměř dokonalá – jsme dolaďovali charakteristické hlasy postav, které se v ději už dříve objevily. Tak například nadporučík Lukáš z druhé knihy musel být totožný s tím z dílu prvního. Také bylo potřeba uhlídat v dialogu přesné rozlišení toho, kdo právě mluví a kdy mu druhá postava odpovídá.

Z dřívějších dob známe Švejka v podání Jana Wericha, Rudolfa Hrušínského či Jana Pivce. Snažili jste se nějak se vymezit od těch starších nahrávek?

Volba vychází z naturelu a osobního projevu herecké osobnosti. Vynikající nahrávky jmenovaných nás nijak nebrzdily. Ale půjčili jsme si občas některé charakteristické znaky jejich projevu pro volbu ztvárnění postavy. Například Jan Werich byl jednoroční dobrovolník Marek. K vytvoření nadporučíka Lukáše inspiroval Oldu Radovan Lukavský. A v hejtmanu Ságnerovi je zase něco z Josefa Větrovce. (…)

Četba na pokračování