Běguni 1/10 (2009)
Olga Tokarczuková. Četba na pokračování z nového románu polské autorky. Hudba Zdeněk Král. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Eva Novotná.
Připravilo Brno v roce 2009. Premiéra prvního dílu 13. 4. 2009 (30 min.). Repríza 1. dílu 4. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h); 7. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 10. dílu 16. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Běguni aneb Panoptikum světa lidí v pohybu. In web ČRo, duben 2009 (anotace). – Cit.: Běguni neboli poutníci, kteří se objevují v titulu úspěšného románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové (1962), byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století, kteří věřili, že svět je dílem ďábla. Ten má prý největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě, nepohybují se. Tokarczuková píše, že se setkala s dnešními běguny – ti neustále jezdí moskevským metrem. Najdeme je ovšem až ve druhé části knihy, kde jsou začleněni do příběhu Aňušky, životem vyčerpané matky postiženého dítěte a manželky válečného veterána.
Podle mnohých jsou Běguni nejlepší knihou jedné z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek. Už její první román Cesta lidí Knihy z roku 1993 získal cenu Polské společnosti vydavatelů knih. Největší úspěch u kritiky a čtenářů měl dosud její třetí titul Pravěk a jiné časy, který byl v českém překladu vydán už dvakrát. Vydání Běgunů se v Polsku stalo literární událostí, autorka za ně získala prestižní literární cenu Nike 2008. Česky kniha vyšla loni v prosinci a ani rozhlasové zpracování na sebe nedalo dlouho čekat – četbu na pokračování, jež vznikla ve studiích brněnského rozhlasu, začne od 13. dubna vysílat Český rozhlas 3 – Vltava.
Děj Běgunů není založen na osudech postav ani na příběhu, ale na samotném fenoménu cestování. Autorka popisuje svět dnešních poutníků, kteří si s sebou vozí cestovatelskou výbavu (miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Delší i zlomkovité příběhy s nejrůznějšími hrdiny se střídají s úryvky přednášek z cestovatelské psychologie, které organizují letecké společnosti, s úvahami, dopisy, záznamy v cestovním deníku, reklamami a hesly opsanými z nejrůznějších zdrojů, útržky zaslechnutých hovorů… To vše vytváří panoptikum světa lidí v pohybu – které se však svou kuriózností paradoxně tolik neliší od opačného panoptika, jež s ním autorka staví do kontrastu: všelijakých sbírek navždy znehybnělých lékařských a komerčně využívaných preparátů, konzervovaných lidských těl a jejich částí. Tato podivná záliba provází lidstvo všemi časy a kulturami.
Tokarczuková (i jakožto vystudovaná psycholožka) zaměřuje pozornost na tělo, neboť ve světě lze konec konců být jen „v těle“, jako „vtělení“. Je tělo reálné, je bolest reálná? A co je vlastně realita? Do hry vstupuje i projekt virtuální encyklopedie Wikipedie, sám fenomén psaní, zapisování a síla slov vůbec. Co všechno je zachytitelné – a co je nezachytitelné? A neodkazuje spíše to druhé k tomu, co je věčné a – řečeno s Běguny – mimo ďáblův dosah?
Románová mozaika knihy Běguni poukazuje na řadu fenoménů současného života, které jsme si – stále v pohybu, v běhu – zvykli používat, aniž bychom nad nimi příliš uvažovali. Tokarczukové ostré, zarývající se střípky nás k tomu přimějí.
Lit.: Blažejovská, Alena: Olga Tokarczuková: Běguni. In web ČRo 3 Vltava, 4. červen 2018 (článek). – Cit.: Letošní udílení Mezinárodní Man Bookerovy ceny skončilo velkým úspěchem pro polskou literaturu. Prestižní světové ocenění získala prozaička Olga Tokarczuková za svůj román Běguni. Jeho vydání se v Polsku stalo literární událostí roku 2007 a zanedlouho vyšla kniha i v češtině. Rozhlasové zpracování nyní mimořádně zařazujeme do vltavského programu.
Podle mnohých jsou Běguni nejlepší knihou jedné z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek.
Je to román vedený intuicí stejně jako myšlenkami. Zdánlivě nesouvisející kakofonie hlasů a příběhů z širokého časoprostoru, které meandrují na pomezí hloubky a humoru, mystéria a obyčejnosti, a jejichž podstata je velkolepě víceznačná. The Guardian
Tokarczuková je autorkou báječného důvtipu, imaginace a literárního švihu. V Běgunech nás bere na let galaxií příletů a odletů, příběhů a digresí, zatímco zkoumá témata blízká současnému i obecně lidskému určení. porota Mezinárodní Man Bookerovy ceny
Vydání Běgunů se v Polsku stalo literární událostí, autorka za ně získala prestižní literární cenu Nike 2008, což nebylo zdaleka jediní polské ocenění Olgy Tokarczukové (nar. 1962) – u nás poměrně hodně překládané autorky.
Běguni neboli poutníci, kteří se objevují v titulu úspěšného románu, byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století, kteří věřili, že svět je dílem ďábla. Ten má prý největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě, nepohybují se. Tokarczuková píše, že se setkala s dnešními běguny – ti neustále jezdí moskevským metrem. Najdeme je ovšem až ve druhé části knihy, kde jsou začleněni do příběhu Aňušky, životem vyčerpané matky postiženého dítěte a manželky válečného veterána.
Děj Běgunů není založen na osudech postav ani na příběhu, ale na samotném fenoménu cestování. Autorka popisuje svět dnešních poutníků, kteří si s sebou vozí cestovatelskou výbavu (miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Delší i zlomkovité příběhy s nejrůznějšími hrdiny se střídají s úryvky přednášek z cestovatelské psychologie, které organizují letecké společnosti, s úvahami, dopisy, záznamy v cestovním deníku, reklamami a hesly opsanými z nejrůznějších zdrojů, útržky zaslechnutých hovorů… To vše vytváří panoptikum světa lidí v pohybu – které se však svou kuriózností paradoxně tolik neliší od opačného panoptika, jež s ním autorka staví do kontrastu: všelijakých sbírek navždy znehybnělých lékařských a komerčně využívaných preparátů, konzervovaných lidských těl a jejich částí. Tato podivná záliba provází lidstvo všemi časy a kulturami.
Tokarczuková (i jakožto vystudovaná psycholožka) zaměřuje pozornost na tělo, neboť ve světě lze konec konců být jen „v těle“, jako „vtělení“. Je tělo reálné, je bolest reálná? A co je vlastně realita? Do hry vstupuje i projekt virtuální encyklopedie Wikipedie, sám fenomén psaní, zapisování a síla slov vůbec. Co všechno je zachytitelné – a co je nezachytitelné? A neodkazuje spíše to druhé k tomu, co je věčné a – řečeno s Běguny – mimo ďáblův dosah?
Románová mozaika knihy Běguni poukazuje na řadu fenoménů současného života, které jsme si – stále v pohybu, v běhu – zvykli používat, aniž bychom nad nimi příliš uvažovali. Tokarczukové ostré, zarývající se střípky nás k tomu přimějí.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Je zvláštní s jakou pečlivostí uvádějí tvůrci ve vysílání tohoto čtení na pokračování překladatele!!! Jsou dva – Petr Vidlák a Pavel Peč, ve vysílání byl však zmíněn jen Petr Vidlák, u některých dílů dokonce nikdo. Nevím, čím to je, ale od veřejnoprávního Českého rozhlasu to není zrovna profesionální. Proč pak např. uvádět jméno herečky, která rozhlasové zpracování předčítá? Překladatelé tady hrají docela důležtou roli, jsou vlastně osobitými interprety díla. Považuji to za dost neprofesionální!