Opuštěná společnost 1/15 (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 27, 2017

Erik Tabery. Četba na pokračování. Česká cesta od Masaryka po Babiše. Použitá hudba Mario Buzzi. Dramaturgie Alena Blažejovská. Zvukový mistr Michal Zelinka. Režie Hana Mikolášková.

Čte Jan Kolařík.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Plánovaná premíéra 1. dílu 2. 1. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; odloženo kvůli prezidentským volbám. Premiéra 25. 1. – 8. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. Repríza 1. dílu 5. 1. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Věčný začátek. Premiéra 25. 1. 2018 – 2. Rozpolcený národ. Premiéra 26. 1. 2018 – 3. Ponížení ponížených. Premiéra 27. 1. 2018 – 4. Vzestup populismu od roku 2015. Premiéra 28. 1. 2018 – 5. Česká podoba populismu. Premiéra 29. 1. 2018 – 6. ????. Premiéra 30. 1. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. 7. Komu vadí intelektuálové. Premiéra 31. 1. 2018. – 8. Dědictví Ferdinanda Peroutky a Václava Havla. Premiéra 1. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. – 10. Naše místo v Evropě. Premiéra 3. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. – 11. Proměna Miloše Zemana. Premiéra 4. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha. – 12. Odkaz Miloše Zemana. Premiéra 5. 2. 2018 – 13. ??? Premiéra 6. 2. 2018 – 14. Svět Andreje Babiše. Premiéra 7. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h). – 15. Návrat k Masarykovi. Premiéra 8. 2. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.: 1. První částí dnes začíná patnáctidílná četba na pokračování z knihy Erika Taberyho Opuštěná společnost. Šéfredaktor týdeníku Respekt v ní popisuje cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu. První díl s názvem Věčný začátek vypráví o tom, že Tomáš Garrigue Masaryk určil českému národu dva základní úkoly: Žít v pravdě a humanismu. Sám byl připraven jít příkladem, i když byla většina proti němu. Po roce 1918 jeho program zvítězil, ale velmi brzy se objevily první trhliny.

2. Druhou částí pokračuje patnáctidílná četba na pokračování z knihy šéfredaktora týdeníku Respekt Erika Taberyho Opuštěná společnost. Také dnes nás zavede do historie Československa a bude v různých paralelách vysvětlovat politické a společenské události, které se až do dnešní doby staly. Druhý díl se jmenuje Rozpolcený národ a vypráví o tom, že v roce 1938 a 1948 nemalá část československé společnosti zavrhla nejdříve humanismus a následně i demokracii. Obojí považovala za projev slabosti. Začala tak destrukce právního státu a hodnot, na kterých stát vznikl.

4. Vzestup populismu od roku 2015 je hlavním tématem čtvrté části. Tabery připomíná, že k šíření populismu pomohla hlavně uprchlická krize, která zasáhla Evropu.

5. Dnešní kapitola se jmenuje Česká podoba populismu. Ačkoli nemáme velké národnostní menšiny a ani k nám uprchlíci moc nemíří, hraje téma ?cizinců“ v české politice větší roli, než v jiných zemích.

6. V šesté části šéfredaktor týdeníku Respekt připomíná, že Československo se v historii stalo třikrát obětí lži. A právě lež dnes znovu nabývá na ničivé síle.

7. Sedmý díl Radioknihy s názvem Komu vadí intelektuálové vypráví o tom, že v našich dějinách vždy sehrávali intelektuálové zásadní roli. Přesto, nebo právě proto, byli a jsou terčem nenávisti.

9. Patříme na Východ, nebo na Západ? Dnes se věnuje otázce, kterou si Čechoslováci a Češi kladou několik staletí – jestli patříme na Východ, nebo na Západ. Po II. světové válce si Edvard Beneš myslel, že můžeme být mostem mezi oběma stranami. Ukázalo se, že to byl omyl. Dnes se ale k této myšlence vrací stále více lidí.

10. V roce 2004 se Češi stali členy Evropské unie. V poslední době ale přibývá hlasů, abychom z ní vystoupili a dál šli sami. Na příkladu Velké Británii vidíme, že to jde. Přineslo by to ale zásadní změnu našeho postavení v Evropě a v době rostoucího zájmu Kremlu o naši zemi, to může být zásadní krok.

11. Proměna Miloše Zemana se jmenuje jedenáctá část Radioknihy Erika Taberyho Opuštěná společnost. Šéfredaktor týdeníku Respekt v ní popisuje to, jak porevoluční vývoj u nás ovlivňoval Miloš Zeman – ať už jako předseda ČSSD, premiér a později i prezident republiky. Ale uslyšíte i to, jak politika změnila jeho samotného.

12. Dvanáctou částí s názvem Odkaz Miloše Zemana pokračuje patnáctidílná četba z knihy Erika Taberyho Opuštěná společnost. Šéfredaktor týdeníku Respekt v ní popisuje cestu Československa a České republiky od vzniku až do současnosti. Zároveň ale zasazuje politické a společenské události do historického a evropského kontextu.

13. Třináctou částí pokračuje četba z knihy Opuštěná společnost Erika Taberyho. Šéfredaktor týdeníku Respekt v ní popisuje cestu od vzniku Československé republiky až do současnosti. Všechny politické a společenské události pak zasazuje do historického a evropského kontextu. Dnešní díl vypráví o tom, že vroce 2013 vstoupil do politiky nečekaný hráč – Andrej Babiš. Autor popisuje jeho obrovský mediální, podnikatelský a politický vliv, který od listopadu 1989 nemá srovnání.

14. Svět Andreje Babiše – tak se jmenuje čtrnáctý díl eseje Erika Taberyho Opuštěná společnost, ze kterého čteme v Radioknize. Uslyšíte, že předseda hnutí Ano má větší šanci proměnit českou společnost, než jeho předchůdci. Má totiž loajální stranu i voliče. Tabery ale v té souvislosti upozorňuje na to, že ideologie Andreje Babiše není příliš čitelná.

15. Naposledy dnes v Radioknize otevřeme esej Erika Taberyho Opuštěná společnost. Šéfredaktor týdeníku Respekt v ní podle svých slov uvažuje nad současností, ale tak trochu rozmlouvá i s minulostí a s budoucností. Poslední díl se jmenuje Návrat k Masarykovi.

Lit.: -an-: Ideje jsme cestou poztráceli. In Týdeník Rozhlas 5/2018, s. 17 (rozhovor s E. Taberym).

Lit.: Blažejovská, Alena: Erik Tabery: Opuštěná společnost. In web ČRo Plus, 25. 1. 2018 (nahrávky k poslechu + rozhovor s E. Taberym). – Cit.: Patnáctidílnou četbu na pokračování připravil pro Radioknihu ze své publikace Opuštěná společnost sám její autor Erik Tabery. Investigativní novinář a šéfredaktor týdeníku Respekt v knize popisuje dobrodružnou českou cestu od vzniku republiky po současnost a zasazuje dnešní politické a společenské události do historického a evropského kontextu.

Erik Tabery konstatuje, že Tomáš Garrigue Masaryk určil českému národu dva základní úkoly: žít v pravdě a humanismu. Sám byl připraven jít příkladem, i když byla většina proti němu a dokonce ho vyháněla z „řad národa“.

Po roce 1918 jeho program zvítězil, ale velmi brzy se objevily první trhliny. V roce 1938 a 1948 pak nemalá část československé společnosti zavrhla nejdříve humanismus a následně i demokracii. Obojí považovala za projev slabosti. Začala tak destrukce právního státu a hodnot, na kterých stát vznikl.

Během komunistické totality jsme neztratili jen svobodu, ale zbrzdil se i rozvoj společnosti a růst ekonomiky. Systém ponižoval společnost, aby ji lépe ovládal. Po marné naději v roce 1968 se až na konci sedmdesátých let zformovala skupinka odvážných, kteří řekli nahlas: chceme žít svobodně.

Třikrát obětí lži

Jak se to všechno mohlo stát? Proč jsme se na tak dlouho ocitli v totalitním systému? Mimo jiné proto, že se Československo stalo v historii hned třikrát obětí lži.

Poprvé v roce 1938, kdy svět uvěřil, že terorizuje německou menšinu. Podruhé v letech 1945 – 1948, tehdy veřejnost podlehla slibům, že komunisté zachovají demokracii a jen jí dají sociální rozměr. Potřetí pak v roce 1968, kdy prý zdejší obyvatelé čelili převratu fašistů, a proto je musela zachránit bratrská vojska. Lež dnes znovu nabývá na ničivé síle.

I když jsou naše dějiny plné tragických zvratů, můžeme se pochlubit také nebývalým množstvím intelektuálů, kteří dokázali temnotě čelit. Ať už to byl Masaryk, Havel, Černý, Peroutka, nebo Čapek. Přesto, či právě proto, byli intelektuálové nejčastějším terčem nenávistných útoků.

Mimo jiné i proto jsou dnes tak častým terčem útoků Ferdinand Peroutka a Václav Havel – když se zpochybní jejich myšlení a statečnost, co společnosti zbyde? Existují pak ještě nějaké společné hodnoty?

Východ, nebo Západ?

Kladení otázek je pro formování každé společnosti zásadní. Například se sami sebe už několik staletí ptáme, kam vlastně patříme: na Východ, nebo na Západ? Po 2. světové válce si Edvard Beneš myslel, že můžeme být mostem mezi. Ukázalo se to záhy jako fatální omyl.

Když se v roce 2004 Češi stali členy Evropské unie, zdálo se rozhodnuto: patříme na Západ. V poslední době ale přibývá hlasů, abychom se v cestě otočili, vystoupili z EU a dál šli sami. Vystoupení je možné, což vidíme na Velké Británii, ale přineslo by to zásadní změnu postavení v Evropě. V čase rostoucího zájmu Kremlu o naši zemi může jít o zásadní krok.

Českou cestu vždy výrazně určovali jednotlivci. Někdy to byl Masaryk, jindy Gottwald, nebo Havel. Porevoluční vývoj také výrazně ovlivňoval Miloš Zeman, jeho vliv pak narostl ještě víc ve chvíli, kdy se stal prezidentem. Každý politik se snaží vtisknout společnosti nějakou tvář. Jaký otisk by rád zanechal Miloš Zeman? A daří se mu prosadit obraz, který si vysnil?

Role populismu

Prezident pro svou vizi získal důležitého spojence. V roce 2013 vstoupil do politiky nečekaný hráč – Andrej Babiš. Disponuje tak obrovským mediálním, podnikatelským a politickým vlivem, že to po roce 1989 nesnese srovnání. Andrej Babiš má šanci proměnit českou společnost silněji než jeho předchůdci. Má loajální stranu i voliče. Jeho ideologie ale není příliš čitelná, zahraniční experti ho označují za příkladného populistu.

Je to ale tak? A co to vlastně populismus je? Od roku 2015 je zmiňován stále častěji v souvislosti s reakcemi na uprchlickou krizi, která zasáhla Evropu. Populismus ale v sobě nese i pozitivní rozměr. Ukazuje totiž často, na co tradiční politici zapomínají.

Problém nastává ve chvíli, když se stává dominantní silou. Český populismus má svá specifika. Ačkoli nemáme velké národnostní menšiny a ani k nám uprchlíci moc nemíří, hraje téma „cizinci“ v české politice větší roli než v jiných zemích.

Letos slavíme sto let od vzniku republiky. Tehdy se nám Tomáš Garrigue Masaryk pokusil definovat politický úkol. Je na čase debatovat o tom, nakolik jsme obstáli a jestli jsme připraveni na velké výzvy, které na nás teprve čekají.

Četba na pokračování