Dr(o)bečky z půjčovny duší 1/6 (1995, 1996)

Přidal: Přemek |

Květen 11, 2009

Vlastimil Brodský čte z knihy vlastních vzpomínek. Jemný a laskavý humor, sebeironie a hluboká životní moudrost charakterizují knihu vzpomínek herce Vlastimila Brodského. Rozhlasová úprava Eva Kopecká. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Vlastimil Brodský, Jiřina Jirásková a Jaroslav Satoranský (1).

Natočeno 1995 (Český rozhlas, 6 x 30 min.). Repríza 1. dílu 9. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydalo vydavatelsví HAK v roce 1996 (1 MC, 050912, 75 min.).

Obsah: 1. Úvodní slovo Jiřiny Jiráskové (1:13), 2. Tak já tedy píšu (4:06), 3. O rodišti jménem Hrušov (5:22), 4. O tatínkovi (12:11), 5. O mamince (14:44), 6. …ještě o mamince (3:57), 7. O prvních láskách (6:34), 8. O cestě k divadlu (14:59), 9. O partnerství (12:10).

Alternativní název: Drobečky z půjčovny duší.

Lit.: Fajmon, Kamil: Uvážlivé vzpomínky milovníka invektiv. In web Naposlech.cz, 30. 9. 2016 (recenze). – Cit.: K čtenářsky oblíbeným žánrům bezesporu patří biografie známých osobností a tak není divu, že mu pozornost dlouhodobě věnuje i stále více se rozvíjející audioknižní trh. Vzpomínky slavných jsou v knihách zaznamenávány různými způsoby – někdo se nechává zpovídat novináři či spisovateli, jiný si své paměti ve spolupráci s redaktory napíše sám, často autoři vytvářejí portréty osobností na základě archivních materiálů. S obdobnými přístupy pracují i vydavatelé mluveného slova. Z rozhovorů vychází edice Mluviti stříbro, či nedávno vydaná nahrávka vzpomínek Lídy Baarové, se kterou rozmlouval v roce 1982 Josef Škvorecký. Několik životopisů sepsaných autory o někom jiném natočila například Audiotéka, nechybí ani umělecký deník Karla IV. od Josefa Bernarda Prokopa z vydavatelství OneHotBook. V jisté menšině se však k posluchačům dostávají autobiografie napsané a namluvené samotnými majiteli vzpomínek. Jednu z takových výjimek představují Dr(o)bečky z půjčovny duší Vlastimila Brodského.

Nutno říci, že si dal Brodský na sepsání pamětí velmi záležet a to i přes skutečnost, že se jim dlouho usilovně bránil. Při vzpomínání se držel prosby jedné obdivovatelky, která mu napsala: „Chcem Vás poprosit, aby ste nepísali raz vo svojich pametiach o úlohách herca, ktoré ste stvárnili, ale aby ste napísali, ako ste žili mimo javiska, mimo kamery. Nás drobných, bezvýznamných ludí práca herca nadchne len v tých chvílach, keď úlohu s jeho výkonom prežívame v divadle, vo filme, v televízii. Potom zabúdame. V životopise herca nás nezaujímá, čo hrál a ako hrál, ale ako žil ako človek.”Své vzpomínky tedy Brodský volil velmi uvážlivě. V textu nenajdeme pikantní historky z natáčení, rádoby vtipné pomluvy hercových kolegů, ani bulvární příběhy typu kde, kdo, kdy a s kým. Naproti tomu poznáváme Brodského jako člověka laskavého, kultivovaného, sebekritického a moudrého. Jsme svědky hercova přemítání na různá témata – úvaha o partnerství na jevišti, a po celou dobu nás provází typický humor Vinohradského divadla plný invektiv mimo jiné i na vlastní osobu. Ke kladům díla také přispěla autorova bohatá slovní zásoba, vyprávění bez známek patosu, i přiznávání vlastních chyb a omylů.

Brzy po vydání knihy (1995) byl herec pozván do studia Českého rozhlasu, aby své vzpomínky přednesl na mikrofon. Někteří příznivci mluveného slova vyžadují tituly bez dramaturgických zásahů, v šestidílné četbě na pokračování v režii Karla Weinlicha se však krácení ukázalo jako velké plus. V předloze se totiž nachází mnoho pasáží, které by si měl čtenář přečíst raději sám, a celá řada korespondencí, jejíž přednes by autentičnosti spíše ubral. Kapitoly jsou také často řazeny jinak než v knize. Jedním z důvodů byla jistě stopáž jednotlivých dílů, která vyžaduje dělit části na uzavřené celky, na druhou stranu odlišný výběr umožnil vznik zajímavých kompozic, z nichž jmenujme alespoň tu o stáří a dorostencích.

O dokonalost pro vydání zvukového záznamu se v letošním roce postarala i Radiotéka, když metaforu v podání Jiřiny Jiráskové ponechala jen u první části a následující díly uvedla klavírním doprovodem. Posluchači je tak umožněn souvislý poslech, nahrávka přitom neztrácí nic z původního formátu četby na pokračování. Nezbývá než dodat: zaposlouchejte se do autentického a upřímného vyprávění člověka, kterému přátelé přezdívali „laskavý Bróďa“.