Berlín 1936 1/10 (2018)

Už 15. září 1935 schválilo Německo norimberské zákony, stanovující rasovou nerovnost mezi občany, kultura a denní tisk jsou jednotně „usměrněny“, Německo nepokrytě zbrojí – a přesto se ve dnech 1. – 16. srpna v Berlíně uskuteční 11. olympijské hry – sportovní a společenská akce mezinárodního rozsahu a významu, navazující na tradice starořeckých her, během nichž končily veškeré války.

Lesk a sláva těch šestnácti dní umožnily Hitlerovu Německu zakrýt, že po celé zemi jsou rozesety stovky mučíren pro odpůrce režimu, že zrovna v srpnu vzniká nedaleko Berlína koncentrační tábor Sachsenhausen, že němečtí občané židovského původu jsou cílevědomě odstraňováni z veřejného života a že ti, kdo nemají čistý rasový původ a dosud jsou veřejně činní, zanedlouho ve svých funkcích skončí. Nacistický olympijský Berlín dával najevo, že Německo je moderní, organizačně nesmírně výkonný stát, a že myšlenky míru mu nejsou cizí. Bylo to ovšem (co se míru týče) pouhé zdání.

Jak se něco takového mohlo nacistům podařit? O tom vypráví dokumentární kniha německého historika a zavedeného autora faktografické literatury Olivera Hilmese (nar. 1971) Berlín 1936. Autor se opírá o důkladně prostudované prameny (jen seznam odkazů a sekundární literatury má 21 stran drobného tisku) a o výjimečnou schopnost v krátkých sekvencích vylíčit podstatu událostí.

Hrdiny jeho knihy jsou nacistický olympijský Berlín jako celek, jeho sportoviště i lesklý svět nacistických špiček a šeré kuloáry, diplomaté, vyrovnané řady vlajek a uniforem, stejně jako berlínský polosvět a jeho hybatelé, herci, spisovatelé a nakladatelé, ale i berlínští občané z úplného dna, kteří končí v pitevnách ústavu soudního lékařství.

Závratné vyprávěcí tempo a faktografickou přesnost zvyšují dobové předpovědi počasí, policejní hlášení i pokyny Říšské tiskové služby; vše v lehce ironickém nadhledu, neboť mezi návštěvníky olympijského Berlína nebylo v roce 1936 mnoho těch, kdo prohlédli „nádherný svět zdání“, vytvořený nacistickou propagandou.

K těm vnímavějším patřil např. americký bestsellerista Thomas Clayton Wolfe, jenž po úspěchu svého románu K domovu pohleď, anděli mezi německými čtenáři přijel do Berlína podpořit v čase olympiády německý překlad své další knihy O čase a proudu. Jeho fyzicky nepřehlédnutelná postava a těžké prohlédnutí tvoří jakýsi spojující epický prvek Hilmesova obrazu 16 dnů berlínských olympijských her.

Desetidílnou četbu z díla Olivera Hilmese Berlín 1936 v překladu Tomáše Dimtera pro Radioknihu připravil Tomáš Sedláček a v brněnském rozhlasovém studiu ji s Michalem Isteníkem a Barborou Goldmannovou nastudovala režisérka Hana Kovaříková v roce 2018.