Osudy – Jiný TGM 1/10 (2018)

Přidal: Premek |

Říjen 15, 2018

Pavel Kosatík. Kapitoly z životopisné knihy věnované prvnímu prezidentovi Československé republiky Tomáši Garriguu Masarykovi. Jeho myšlenky a filozofická východiska, život v kontextu doby. Připravila Zuzana Vojtíšková Sikačová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jan Vlasák.

Natočeno 2018. Premiéra 15. – 19. 10. a 22. – 26. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok. Repríza 1. dílu 16. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 0.00 h.); 1. dílu 19. 10. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: Vojtíšková, Zuzana – Bezdíčková, Vladimíra: Pavel Kosatík: Jiný TGM. In web ČRo 3 Vltava, 15. říjen 2018 (článek). – Cit.: Kapitoly z životopisné knihy věnované prvnímu prezidentovi Československé republiky, jeho myšlenkám a filozofickým východiskům i životu v kontextu doby. Spisovatel Pavel Kosatík použil na Tomáše Garrigua Masaryka jeho vlastní metodu a styl práce. Kniha vede čtenáře krok za krokem k promýšlení smyslu české státnosti. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

První československý prezident býval vynášen do nebe, zatracován i předhazován bulváru. Jeho prudká a vášnivá osobnost plodila zároveň nejostřejší stanoviska i rezignaci: jedni mu vraceli rány, které rozdával, jiní si svou nechuť či neschopnost zabývat se stejně složitými otázkami jako on nahradili kultem jeho osobnosti.

„I my, kdo máme Masaryka rádi, se ho často bojíme,“ vysvětluje spisovatel a scenárista, který na Masarykově životopisu pracoval řadu let. „Bojíme se jeho autoritativnosti i celého toho nesmírného díla, která sahá od vědy přes novinařinu do politiky.“

Podle Kosatíka se k Masarykovi většinou zaujímá vztah úcty, ale právě ve snaze dostat se pod povinnou úctu vidí titulní jinakost knihy: „Úcta je málo. Nezaručuje pochopení, sdílení. Tím, že Masaryka uctíváme, před ním vlastně utíkáme. Uklidňujeme si své špatné svědomí, že nejsme schopní dostát lidským nárokům, které on sám kdysi sobě i ostatním Čechům uložil.“

V knize Jiný TGM sestavil Pavel Kosatík Masarykův plastický obraz pro 21. století. Pojmenovává jeho imponující vlastnosti a polemicky se vyrovnává s jeho omyly. Líčí Masaryka jako ideového rváče na cestě za vizemi, o jejichž mravní oprávněnosti byl přesvědčen. Z masy informací o TGM si vybírá hlavně ty, které mají vztah k dnešní době a současně přináší řadu neznámých souvislostí.

Z Prahy Masaryk nedostával skoro žádné příznivé zprávy, dal se tedy do práce sám, nanečisto. V březnu 1915 rozeslal českým komunitám ve Švýcarsku tzv. okružní list, v němž vysvětlil, co má v plánu: dosáhnout samostatnosti, a to z ciziny, prostřednictvím malého týmu schopných a reprezentativních osobností, které budou požívat podpory exilu. Bylo to jeho první, zatím celkem tiché zvolání „pomozte mi“, obrácené do vlastních řad. Počítal, že se snad politici v Praze konečně proberou. „Musí být doma vysloveno heslo samostatnosti, musí doma být učiněn projev proti válce a Rakousku-Uhersku, pro Rusko, Srbsko a Spojence vůbec.“ A aby nebylo pochyb, o čem mluví, vysvětlil všem, že zahajuje revoluci: „Práce pouze legální nestačí, je třeba práce nelegální.“ Pomalu, ale jistě vyhlašoval válku. Doteď byl z pohledu rakouských úřadů jen výbojnou osobností. Nyní se to mělo, z jeho rozhodnutí, změnit… Pavel Kosatík (z knihy Jiný TGM)

Výsledkem Masarykových zápasů bylo pozitivní dílo: stát, o kterém snily generace předků. Zároveň, paradoxně, zakladatel zatížil republiku břemeny, která se časem ukázala neúnosná. Kniha Jiný TGM, jak uvádí anotace nakl. Paseka, je pro všechny, kdo přemýšlejí o české demokracii a o tom, jak ji udržet. Zároveň přináší víc života a pochybností než pomníků a svatých obrázků.

Četba na pokračování