Zmizelá osada 1/10 (2023, 2024)

Přidal: Premek |

Červenec 17, 2023

Karel Klostermann. Četbu na pokračování z novely českého prozaika připravila Renata Venclová. Zvukový mistr Radek Veselý. Hudební spolupráce Stanislav Abrahám. Režie Petr Mančal.

Účinkuje Zdeněk Maryška.

Natočeno 2023. Premiéra 1. dílu 4. 8. 2023 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) ke 100. výročí úmrtí Karla Klostermanna.

Vydala Radiotéka, listopad 2024 (MP3, CR.SS.2024.233; EAN 8590236124929; katalogové číslo CR1249-9). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Venclová, Renata: Karel Klostermann: Zmizelá osada. In web ČRo 3 Vltava, 4. 8. 2023 (článek). – Cit.: Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870. (…)

Vrcholným projevem drtivé moci přírodních sil byla vichřice o síle orkánu, která koncem října 1870 zničila obrovské plochy šumavského polesí. Období po kalamitě v někdejších hlubokých šumavských hvozdech líčí novela Zmizelá osada. Jak naznačuje již název, nepůjde o žádné idylické vyprávění. Premiéru odvysílal Český rozhlas Vltava v roce 2023.

Prozaik Šumavy a Pošumaví Karel Klostermann byl autor se smyslem pro osobitý přírodní ráz kraje, pro jeho lidské typy a sociálně ekonomické podmínky. Od mládí až do pozdních let života trávil období letních prázdnin na Šumavě a poznal tak zblízka život místních dřevařů, sklářů, pastýřů, zemědělců a dalších obyvatel. Vnikal postupně do tajů horské lesa a močálů v době, kdy celé rozsáhlé oblasti byly ještě pokryty pralesem, do jehož hloubi zavítal málokdo.
Klostermann si nic nevymýšlel: „Lidé, jež jsem čtenářům představil, existovali nebo existují právě tak jako příroda, do níž jsem je uvedl… Nevymýšlím vůbec; dívám se na lidi a předvádím je takové, jací jsou, s jejich slabostmi i s přednostmi. Nejsem a nebyl jsem nikdy s to je odsuzovat a zoufat si nad nimi. Lidé nejsou a nemohou být andělé (?). Nejsou také bestie; chybují a pykají za své chyby i za hříchy otců…“
I Klostermann ovšem vidí prastaré pohoří střízlivým zrakem a prostředí nikterak neidealizuje: „Byl bych celou Šumavu poslal do horoucích pekel, jakkoliv ji miluji celým srdcem,“ uklouzne mu ve chvíli tísně při bloudění.