Krev není voda 1/18 (1992)

Dělník, učitel, vychovatel, etnograf – mnoho profesí byl nucen vystřídat spisovatel a publicista Josef Jedlička (1927 – 1990), než ho politické poměry vyhnaly z vlasti. Před rokem 1968, kdy emigroval, spolupracoval také s Československým rozhlasem jako autor literárních pásem a rozhlasových her. Potom už rozhlasoví posluchači mohli jeho pořady lovit jen ze Svobodné Evropy, kde působil jako redaktor (mj. byl iniciátorem cyklu úvah Časové a nadčasové). „Z dvaceti let Jedličkovy činnosti ve Svobodné Evropě zbylo několik regálů textů rozhlasové žurnalistiky, dílo podléhající zákonům daného média, politické naléhavosti dne a samým svým principem vzdálené Jedličkově intelektuálně vypjaté literární a filozofické esejistice; přesto žurnalistické dílo imponující mimořádným kulturním rozhledem a myšlenkovou originalitou a hloubkou,“ říká jeho žena, básnířka Viola Fischerová. Pět z Jedličkových esejů o české národní povaze jsme vysílali letos v létě v dopoledním pořadu Psáno kurzivou. Začátkem 90. let jsme četli na pokračování z jeho románu Kde život náš je v půli se svou poutí. Tuto autobiografickou výpověď o životě příslušníků své generace v průmyslových severních Čechách v padesátých letech minulého století vydal Jedlička za krátkého období tání, v roce 1966. V nových politických poměrech, bohužel už po autorově smrti, vyšlo pak jeho stěžejní dílo, rodinná kronika Krev není voda. V roce 1992 z ní četbu na pokračování připravila Viola Fischerová, v režii Olgy Valentové účinkuje Rudolf Kvíz.