Nevěsta z mušle 1/7 (2010)
Mýty a legendy Indonésie. Překlad Pavel Czeczotka. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Dana Syslová.
Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 21. 11. 2010. Repríza 10. – 16. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Obsah: 1. Buvolí rohy a Tisíc chrámů (15 min.) – 2. Voňavá voda a Stařenina kletba. – 3. Gekonova stížnost a Porušený slib. – 4. Princezna a opičák. – 5. Obrova dcera. – 6. Bambusový princ a Princ a zlá říční víla. – 7. Nevděčný syn a Učitel a jeho žák.
Lit.: anonym: Nevěsta z mušle. In web ČRo 3 Vltava, 18. listopad 2010 (článek). – Cit.: Nevěsta z mušle je mimo jiné název výboru bájí a legend Indonésie, které vyšly v tomto roce v češtině. Jsou to příběhy nesmírně rozmanité. Ona bohatost je dána i tím, že Indonésie je největší muslimská země světa (vyznavačů islámu je více než 85 procent, zbytek tvoří především hinduisté a křesťané).
V příbězích tak vystupuje množství postav, obdařených rozličnými schopnostmi, zvířata jako chytrý jelínek kančil, gekon i pungguk (tj. sova pálená), kouzelní ptáci i obři, princezna se tu stará o opičáka Lutung-Kasarunga – o zakletého syna bohyně Sunan Ambu, zlá říční víla stahuje svého vyvoleného do hlubin, Belang Tampil koná na radu svého učitele pouť k proroku Ilírovi, tři nejvyšší věže tisícovky chrámů stavěných jako svatební dar princezně jsou zasvěceny nejvyšším hinduistickým božstvům. Pro Středoevropana je Indonésie nejspíš těžko definovatelná, ale právě prostřednictvím bájí a legend do ní může nahlédnout.
Indonésie se rozkládá v jihovýchodní Asii na více než 13000 ostrovech jako čtvrtý nejlidnatější stát světa s více než 230 miliony obyvatel. Je to mladý stát, který získal nezávislost na holandských kolonizátorech teprve v r. 1945. Navzdory etnické a kulturní roztříštěnosti spojuje zemi všeindonéské vlastenectví a úcta k tradicím.
Velká země má ovšem jednu mimořádnost, jak píše v knize Nevěsta z mušle autor doslovu Jaroslav Olša: „… Zvláštností je, že lidová slovesnost se až prakticky do začátku 20. století udržovala především, a někde pouze, v ústní podobě. Tato tradice ovlivňuje prakticky dodnes přijímání literárních děl: nejpopulárnějšími formami vnímání zůstávají různé druhy poslechu. Na Jávě je stále živý historický wayang, známý u nás jako jávské stínové divadlo. Produktivní formou je rovněž čtení poezie, kterou na rozdíl od evropského posluchače milují nejširší vrstvy obyvatelstva. V některých oblastech jsou dodnes oblíbené lidové, původně malajské pantuny – krátké, často improvizované veršíky, jimiž lze vyznat lásku děvčeti nebo si popovídat s přáteli. V důsledku toho literatura bojuje o čtenáře, protože návyk hlavně poslouchat u většiny Indonésanů přetrvává.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku