Brambora byla pomeranč mého dětství 1/10 (2002)
Bohuslav Vaněk-Úvalský. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Aleš Procházka, Tatjana Medvecká a Richard Honzovič.
Natočeno 2002 (10 x 25 min.).
Pozn.: „Život je přesně takový, jako chceš, jen když nic nechceš“. Úryvek z postmoderního románu, který se odehrává v 70. letech v Československé socialistické republice. Jeho hlavním hrdinou je dvouhlavý chlapec Piolin, žijící na pražském předměstí. Prozaik Bohuslav Vaněk-Úvalský napsal román, který se zřejmě zařadil mezi letošní prozaické bestsellery. Své možné čtenáře jistě zaujal již ve chvíli, když ho spatřili na knihkupeckých pultech. A to jednak svým názvem: Brambora byla pomeranč mého dětství, a jednak obálkou, na níž jsou různými typy písmen uvedena rozličná jména či hesla, jako Kabrhelová – splníme – nedáme – přestavba – práskač – dočasně – Colotka – mír či komunismus.
O textu samotném autor na obálce knihy napsal: „Sedmdesátá léta. Chromy nárazníků a modré nebe. Transparenty a hesla. Zaříznuté naděje a arokola. Anticharta, moskviče, nepoživatelné kubánské pomeranče. Předstírané nadšení. Zákazy. Automat Koruna a diktatura proletariátu. Zatímco v Anglii řvou punkeři o bídě světa, v Československu zpívají umělci na lopatkách trapné songy o míru. A někde v tom oparu, uprostřed vikslajvantového štěstí a raket jsem zahlédl klátivou postavu dvouhlavého Piolina. V časech, které teprve přijdou, se stane posledním prezidentem sjednocené Evropy. Toto je příběh jeho dětství, prožitého ve zmatené době.“
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku