Golem 1/10 (1993)

Přidal: Přemek |

Září 8, 2006

Gustav Meyrink. Překlad Eva Pátková. Připravila Marie Vaňkátová. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Jiří Ornest, Radim Vašinka, Vlastimil Brodský, Hana Maciuchová, Ivan Trojan, Zlata Adamovská, Josef Kemr a další.

Natočeno 1993. Repríza 1. dílu 23. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 9. 4. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).

Pozn.: Spisovatel Gustav Meyrink, vlastním jménem Gustav Meyer, se narodil roku 1868 ve Vídni jako nemanželský syn proslulé divadelní herečky a württemberského státního ministra. Do Prahy přišel za svých gymnaziálních studií a žil tu v letech 1885-1904; začínal jako bankéř a nakonec se stal spisovatelem. Od roku 1901 začal publikovat povídky, jejichž ironie, antimilitarismus, ale i fantastičnost a tajuplnost dráždily tehdejší měšťáky, a zároveň vyvolávaly značnou pozornost čtenářů. Později pak Meyrink doslova zazářil vynikajícími romány, které vycházely v obrovských nákladech: Golem z r. 1915 dosáhl záhy čtvrt milionu prodaných výtisků.

Přestože zbytek života prožil v Bavorsku, byla to právě Praha, která zásadním způsobem ovlivnila jeho život a především dílo. K Praze se váží všechny významné Meyrinkovy životní peripetie: soubojová aféra, uvěznění za údajné podvody, které se nepodařilo prokázat (měl prý ovlivňovat zákazníky spiritismem), střet s tehdejší německou měšťanskou společností, hluboký zájem o mystiku – byl mimo jiné spoluzakladatelem a předsedou Lóže u Modré hvězdy, pražské odbočky theosofické společnosti Heleny Petrovny Blavatské, kam patřil i Julius Zeyer a Emanuel z Lešehradu.

Děj jeho nejslavnějšího románu Golem se odehrává v pražském židovském ghettu a v jeho pozadí vystupuje proslulý hliněný sluha pražského rabbiho Löwa, kterého vytvořil pomocí kabalistické magie.

Česká kritika se k Meyrinkovu Golemovi téměř jednohlasně postavila odmítavě. Literární historik Arne Novák v roce 1917 psal ve Venkově s opravdu mimořádným neporozuměním: „Jak ubohé jsou ony části románu, které předpokládají básnické neb alespoň kulturní vcítění do duše staré Prahy, jmenovitě opouští-li v nich josefovský specialista Židovské město pražské! (…) Ze skutečného života pražského nezná, či lépe řečeno nechce znáti pisatel Golema praničeho. Zcela úmyslně zamlčuje, že kolem groteskního ostrůvku, jakým je zdejší ghetto, hučí a proudí ruch průmyslový a obchodní, vědecké a umělecké snažení, radostný a mladistvý příboj zdravého a schopného národa.“

Gershom Scholem, jeden z největších světových znalců židovské mystiky, však později o Meyrinkově Golemu pronesl případnější soud: Scholem uvedl, že to, co se v Meyrinkově knize vydává za kabalu, jsou spíše hinduistické ideje, a uzavřel, že exotická atmosféra knihy a její smysl pro mystické dryáčnictví svědčí o tom, že autor zkrátka dokázal výrazněji než jiní „épater les bourgeois“, tedy pohoršovat měšťáky.

(Text převzat ze stránek ČRo)

Lit.: Turek, Petr: Gustav Meyrink: Golem. In web ČRo 3 Vltava, 14. duben 2018 (článek). – Cit.: Tajemná pražská zákoutí a především staré Židovské ghetto jsou dějištěm románu pražského německého spisovatele Gustava Meyrinka Golem. Vypravěč se po náhodné záměně klobouku v restauraci přenáší v čase do druhé poloviny 19. století a prožívá zde osudy rytce kamejí Athanasia Pernatha. Tajemný příběh na pomezí snu a skutečnosti v podání Jiřího Ornesta.

Německý spisovatel Gustav Meyrink (1868–1932) přišel do Prahy za svých gymnaziálních studií a žil tu v letech 1885–1904. Přestože zbytek života prožil v Bavorsku, byla to právě Praha, která zásadním způsobem ovlivnila jeho život a především dílo.

Děj nejznámějšího Meyrinkova románu Golem (1915) se odehrává v pražském židovském ghettu a v jeho pozadí vystupuje proslulý hliněný sluha pražského rabbiho Löwa, kterého vytvořil pomocí kabalistické magie. Golem dosáhl záhy čtvrt milionu prodaných výtisků.

Česká kritika se ke Golemu téměř jednohlasně postavila odmítavě. Gershom Scholem, jeden z největších světových znalců židovské mystiky, však později o Meyrinkově knize pronesl případnější soud: uvedl, že to, co se v ní vydává za kabalu, jsou spíše hinduistické ideje, a uzavřel, že exotická atmosféra knihy a její smysl pro mystické dryáčnictví svědčí o tom, že autor zkrátka dokázal výrazněji než jiní „épater les bourgeois“, tedy pohoršovat měšťáky.

Četba na pokračování