Herec 1/12 (2006)
Premiéra 1. dílu 28. 11. 2006 (Vltava, 18:30 h.; 30min.).
Pozn.: Spisovatel Jiří Kratochvil se vytrvale a po svém hlásí k Milanu Kunderovi a jeho románové estetice. Také na jeho posledním románu Herec je to patrné. Mikuláš Mazel, geniální, leč totálně neúspěšný herec, tajemně co mimino podstrčený někdy v roce 1950 hodinářskému mistru Kryštofu Mazlovi, nesporně pochází z onoho žánru, o němž velký Pařížan praví: „Je to velká forma prózy, v níž autor prostřednictvím experimentálních „já“ postav zkoumá do důsledků některá témata lidské existence.“
Jaká to jsou v případě Herce témata? K četbě jsme vybrali to nejzřetelnější – téma uloupené totožnosti. Pro hodinářova nevlastního syna, pastorka Mikuláše, je herecký talent prokletím: brání mu, aby vyhověl nevlastnímu otci a stal se jako on vynikajícím hodinářem. Mikuláš však neuspěje ani jako herec, ba ani jako manžel, zato uspěje v nezáviděníhodné roli nájemného představitele náhradních postav. Ztělesňuje mrtvé manžely i rozmařilé zbohatlíky, může se stát dokonce mesiášem nové sekty, ale nakonec dokáže jen zničit potomka jednoho z těch, kdo byli v pozadí jeho podivného života. Jeho příběh nasvětluje Jiří Kratochvil ze dvou zorných úhlů: jedním je dialog syna s již mrtvým nevlastním otcem, druhým je dialog vypravěče s Mikulášem. I zde je Kratochvil osobitým stoupencem svého velkého mistra, i on užívá autorského vyprávění k širokým reflexím svých i Mikulášových životních zkušeností. Kratochvilovo vyprávění „ve dvou hlasech“ si proto přímo říká o dva interprety (Vladimír Hauser a Zdeněk Junák), s nimiž četbu v Českém rozhlase Brno nastudoval režisér Zdeněk Kozák.
Hodinový strojek rozhlasové podoby Kratochvilova románu bude tikat na Vltavě od 28. listopadu po dvanáct večerů. Nebude tak bohatě rozvětvený jako v knižním originálu – jeho složitý mechanismus je pro posluchače přece jen náročný. Věříme, že tím bude srozumitelnější i těm, jimž Kratochvilovo romanopisectví zrovna nepřirostlo k srdci. Nabídne posluchačům napínavý životní příběh Mikuláše Mazla, herce žijícího ve společnosti samých herců – všech, kdož se dokázali a dokáží přizpůsobit všemu a všem.
Jaký je tedy smysl posledního románu Jiřího Kratochvila Herec? V jeho epilogu čteme citát velkého filozofa bytí Martina Heideggera: „Proto musí člověk, má-li naplnit svou podstatu, sebrat a zachránit, zachytit a uchovat otvírající se jsoucí v jeho otevřenosti a zůstat vystaven jeho rozrůzňujícímu se chaosu.“ (anotace, ČRo Brno)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku