Přítelkyně z domu smutku 1/11 (1992, 2013)
Eva Kantůrková. Četba na pokračování. Připravili Markéta Jahodová, Jiří Vondráček. Hudba Milan Svoboda a Vladimír Popelka. Režie Markéta Jahodová. Mastering CD Miloslav Turek. Produkce CD Anna Novotná.
Čte Jana Štěpánková.
Natočeno 1992. Repríza 24. 11. – 8. 12. 2023 (ČRo České Budějovice, 18:03 h.) v cyklu Podvečerní čtení.
Vydal Radioservis, červen 2013 (1 CD mp3; 5 hod. 16 min.; JM 004-2 – 8590236001831).
Pozn.: Nahrávka celé četby byla na 5 dnů zavěšena od 22. 12. 2018 k úmrtí Jany Štěpánkové.
Lit.: Kantůrková, Eva: Přítelkyně z domu smutku (sleevenote k CD). – Cit.: Tato kniha vznikala živelně. Natolik živelně, že jsem o jejím vyznění přemýšlela až ex post. Většina knih, románových i povídkových, se utváří postupně, narůstají od nápadu a celkové představy situacemi jednotlivých figur, mnohdy autor ani neví, kam ho postavy dovedou. Tato kniha není fabulovaná, postavy v ní jsou dané, i prostředí a čas, i situace. A taky vyznění. Vznikla jako dobrý způsob, jak se vyrovnat s hlubokým traumatem. Zjistila jsem, že při hledání přesných slov, kterými bych prožité trápení vyjádřila, se trauma postupně zhmotňuje, osamostatňuje se ode mě a odchází do minula. Je to skoro tak, jako kdybych příběh pouze psala a neprožila. Trauma vyvolalo nezvyklé prostředí a nečekané zážitky. Příběh se odehrává na konci světa, ve světě zabsolutizovaného násilí, a já po napsání knihy zjistila, že snad žádné jiné prostředí není tak velkou autorskou příležitostí. Nikde jinde bych se nesetkala s lidmi tak rozdílnými, a současně tak otevřenými. Má hlavní autorská i lidská zkušenost byla, že právě nezakrývané násilí a ponižující bezmoc probouzejí upřímnost a pochopení. Když jsem pak přemýšlela o podobách přítelkyň, uvědomila jsem si hlavně to, že v knize neobjevuji uměle „perličku na dně“, ale že se mi v postavách přítelkyň a v jejich případech a příbězích vnutila do textu sama podstata lidství. To stálo za přemýšlení. Nebyli to žádní andílkové, ty mé přítelkyně, některá byla hodně zkažená a byla ve vězení právem, byla by v něm i dneska. Ale ta veliká úzkost, kterou násilí, bezmoc a i konec nadějí vyvolávají, ze dna duše přivolávají i všechno to dobré, co lidství představuje. Darovaná cigareta tam znamená víc, než kdovíjaký lidumilný program; nebo například přiznání, „nevěřte mi, protože na vás donáším“, vydá za všechny modlitby. Tím nechválím vězení, zejména ne to totalitní; tím chválím lidi. Jejich možnost stát se lidskými.
Lit.: Gojda, Petr: Přítelkyně z domu smutku a další výrazné rozhlasové realizace Jany Štěpánkové. In web ČRo 3 Vltava, 21. prosinec 2018 (článek). – Cit.: Po těžké nemoci zemřela v 84 letech Jana Štěpánková, někdejší hvězda Vinohradského divadla a herečka známá řadou televizních a filmových rolí. Také v rozhlase ztvárnila mnoho pozoruhodných postav a svým nezaměnitelným hlasem a projevem ozdobila i četby prózy a poezie. Některé rozhlasové role jsme pro vás vybrali k poslechu po dobu jednoho týdne on-line.
Přítelkyně z domu smutku. Četba z lágrové prózy Jany Kantůrkové
Popisem každodenního života v Ruzyni, chování spoluvězenkyň a bachařů, vytváří Kantůrková dokonalou atmosféru nápravně výchovného zařízení počátku osmdesátých let v Československu. Všechno toto v rozhlasové podobě zůstává. Bezmoc, surovost, násilí, lež, ale i lidskost, pochopení a naděje. Přednes Jany Štěpánkové odpovídá kultivovanosti textu předlohy i životnímu postoji hlavní hrdinky, která se najednou ocitá v cizím a jiném prostředí a setkává se s cizími a jinými lidmi.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Hudba: Milan Svoboda a Vladimír Popelka.
Mastering: Miloslav Turek.
Produkce: Anna Novotná.