Osudy – Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku 1/10 (2013)

Přidal: Přemek |

Září 23, 2013

Jaroslav Tuček. Z knihy brněnského divadelníka (nar. 1938), který přijal funkci kontroverzního ředitele divadel Husa na provázku, HaDivadlo a Marta, vybral Miloš Voráč. Režie Zdeněk Kozák.

Čte autor.

Připravilo Brno v roce 2013. Premiéra 9. – 13. 9. a 16. – 20. 9. 2013 (10 x 30 min).

Lit: anonym: Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku. In web Kosmas, 2012 (anotace). – Cit.: Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku zachycují dobu osmdesátých let, kdy na samém vrcholu experimentálního divadelnictví stálo brněnské Divadlo na provázku a později také HaDivadlo. O jejich minulosti a fenomenálním významu vyšlo již mnoho publikací. Jaroslav Tuček přidává pohled obdivovatele a obhájce těchto divadel, který ovšem v roli dosazeného šéfa vyvolával podezřívavost i nevoli na obou stranách. Po dlouhých deset let ho jak „podřízení“ umělci, tak později i „nadřízení“ ideologové vnímali ze svých protikladných pozic podobně ? jako nutné zlo. Snad proto je Tučkova role dodnes pociťována rozporuplně a chybí ochota přiznat mu také zásluhy. Vzpomínky končí rokem 1991, kdy Jaroslav Tuček již rozmáchle působil v jamáckém Studiu Marta.

Vyprávění je nabité paradoxy, což souvisí jak s časem zlomových proměn a výbojnou aktivitou obou divadel, tak s pozorovacím talentem autora z pomezí dvou nepřátelských světů. Nad všemi postavami vyniká „největší z Provázků“, režisér Peter Scherhaufer. Přidávají se vzpomínky na osobnosti dalších generací, jež v Brně vytvářely divadelní kulturu, a také na ty, kteří patřili ke strážcům režimu. Kniha, v níž nechybí sebeironie a humor, je nabita příběhy, portréty, cestopisnými postřehy i bohatou faktografií a oplývá živým, leckdy peprným jazykem. Vzpomínky antihrdiny nabízejí možná kontroverzní, ale určitě originální výpověď o tom, jak to vlastně tenkrát bylo…

Jaroslav Tuček (1938) původně frézař, později herec. Postupně získal angažmá v brněnském Divadle Julia Fučíka a v Divadle bratří Mrštíků, poté v ostravském Divadle Petra Bezruče a nakonec v brněnské Mahenově činohře. Přelom v jeho profesním životě nastal koncem roku 1979, kdy byl jako straník jmenován uměleckým šéfem Divadla na provázku a HaDivadla. Během svého působení měl klíčový podíl na přípravě a realizaci nové stavby pro tehdejší Divadlo na provázku. Po Listopadu stál deset let v čele vysokoškolského Studia Marta a jednu dekádu vedl divadlo pro děti a mládež Polárka. U obou scén se zasloužil o náročné stavební rekonstrukce. Působil rovněž jako pedagog a nyní je příležitostným publicistou. Knižně vydal svazek Záloha na vzpomínání (2008). Má čtyři děti. Žije v Brně-Komíně.