Ranní úvaha Petra Viziny 1/25 (2014- 2016)

Přidal: Premek |

Září 14, 2014

Petr Vizina. Fejetony.

Natočeno 2014. Premiéra 8. – 12. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 6:50 h.), 19. – 23. 1. 2015, 8. – 12. 6. 2015; 14. – 18. 12. 2015. Repríza 17. – 21. 8. 2015; 4. – 8. 4. 2016; 3. – 7. 10. 2016.

Obsah: 1. První den zbytku vašeho života. (5 min) – 2. Dopisy otce nehodným dětem. (5 min) – 3. Co se můžeme naučit od Poláků o Sexu ve městě. – 4. Železný Jan vzpomíná na prázdniny s potomky. – 5. Šílená matka zapisuje. (5 min) – 6. Běžím, abych uchvátil. Jak rozumět oblibě běhání? – 7. Operátore náš. Sesílají nebesa SMS? – 8. Pragmatici se špatným spánkem. Co je odvrácenou stranou nizozemské tolerance? – 9. Všechno pro rodinu? Proč nikomu nepomáhá zaklínání rodinou a tradičními hodnotami? – 10. Všichni jsme účastníci Stardance. Co se dozvíte o temperamentu a stárnutí jako diváci taneční soutěže? -

11. Můj přítel Václav. – 12. Evangelium prosperity. (5 min) – 13. Boží skutky. (5 min) – 14. Jídlo a láska. (5 min) – 15. Zkuste chodit v mých botách. (5 min) – 16. Stále spolu. Premiéra 14. 12. 2015 (5 min) – 17. Neděle svatého snajpra. (5 min) – 18. Doba bronzová. (5 min) - 19. Jsi šťastný? (5 min) – 20. Bolt Tower.

21. Paní Věra o síle, která unese slabost – 22. Afghánští draci doktora Tomáše – 23. Pan Ctirad a záhada svaté Trojice – 24. Obraz Boží podle pana Vojtěcha – 25. Poslední kázání Bohouše F.

Lit.: Vizina, Petr: Dopisy otce nehodným dětem. In web ČRo 3 Vltava, 9. září 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Milanu Kunderovi bylo letos pětaosmdesát. Romanopisec, jenž si přeje být skrytý za svým dílem, se v Česku nemá za čím skrýt. Jeho dílo u nás není čtvrt století k mání. Tedy kromě esejů, které, na rozdíl od svých románů, počeštil.

Smýšlím o těch Kunderových esejích jako o scénických poznámkách, režijních pokynech a vysvětlivkách, jež nám Kundera posílá. Čtou je ti, kdo by věkem mohli být jeho dětmi, vnuky či pravnuky. Dětmi nebo pravnuky národa, s nímž vede Kundera na dálku spor, nebo spíše jej na dálku vychovává, tak si to vykládám.

Ovšem Kundera sám sebe vnímá především jako romanopisce. Naposledy v novinách psali, že málem došlo k vydání Kunderova posledního románu ve slovenštině. Autor si ale vydání své Oslavy bezvýznamnosti, jak se román jmenuje, u našich nejbližších sousedů nakonec rozmyslel. Po desetiletích odříkání mohl mít vztah Čechů ke Kunderovi vtipnou pointu – museli bychom nového Kunderu louskat ve slovenštině. Což by nám rozhodně neuškodilo.

Pro nás, děti národa, s nímž Kundera na dálku vede spor, tak lekce z Kundery v posledních letech spočívá hlavně v nekonečných debatách, zda je slušné vytrhnout z archivů záznam, že Kundera v 50. letech patrně donášel tajné policii. A zda šlo z Česka o žárlivý útok na autora, jak si myslí sám Kundera, právě ve chvíli, kdy se mu svět chystal předat další ocenění.

Do toho, z času na čas, podá agentura, zastupující autorova literární práva v Česku, trestní oznámení na neznámé pachatele, kteří na internetu vystaví svůj vlastní, tedy neautorizovaný překlad Kundery na internetu. Krátce řečeno, otec je daleko a jeho nezvedenci si lámou hlavu, proč jim odpírá přízeň. Zatímco třeba Číňanům své romány přeložit nechá a ti Kunderu, kupují hned po Harrym Potterovi, nejraději. Rodičům to prostě s cizími dětmi někdy jde lépe než s vlastními.

V jednom z nově vydaných esejů píše Kundera o bezdětnosti. Přestože bezdětná bývá odhadem pouhá setina populace, v románu je to každá druhá postava, všímá si. „Nejméně padesát procent velkých románových postav opouští román, aniž se rozmnožili,“ píše Kundera a čtenář nemusí mít dokonalý hudební sluch, aby ve slově „rozmnožit se“ postřehl Kunderovu nechuť. Dojímáme se nad potomky, pokračovateli našich genů a myšlenek. Avšak duch románu se plození vzpírá, poznamenává Kundera. Oproti dlouhému průvodu zaměnitelných postav, staví evropský román na ostrém nasvícení jediného a definitivního lidského osudu. (..)

Eseje, fejetony, přednášky