Ve vlastní šťávě – Ponižující xenofob a jeho mindrák (2014)

Přidal: Premek |

Říjen 20, 2014

Michal „Rachad“ Hromas. Fejeton.

Natočeno 2014. Premiéra 17. 10. 2014 (ČRo Radio Wave, 16:20 h.; 5 min.).

Lit.: Hromas, Michal „Rachad“: Ve vlastní šťávě: Ponižující xenofob a jeho mindrák. In web ČRo Wave, říjen 2014 (text + nahrávka k poslechu). – Cit.: Minulý týden jsme se věnovali ponižování, které nás zoceluje a vychovává z nás nové a lepší lidi, prospěšnější v mnohém společnosti i sobě samým. Dnes se mrkneme na ponižování patologické, jinak řečeno chorobné.

Všude tam, kde to čpí autoritou, se můžete setkat s jedinci, kteří buďto neustojí tíhu zodpovědnosti, nebo vůbec netuší, co to je. Svou nadřízenost využívají k tomu, aby si vylepšili náladu, vrátili vám, jak je manželka včera seřvala za to, že aspoň neposekali trávník, když už jsou takový nýmandi, že musí ve čtyřiceti bydlet u tchána, nebo jsou prostě obětí vrozené xeno-, homo- či sociální fobie. Tito jedinci mají sice také silný dojem, že v podstatě uvádí svět do rovnováhy či že někoho vychovávají, ale bohužel téměř vždy zůstává u toho, že se svým podřízeným mstí za to, že jim v páté třídě Horáček plivnul do kakaa ve školní jídelně nebo že Klára Černíková dala v tanečních přednost tomu blbovi Kovářovi, takže všechny ženský jsou mrchy. Říkat si v duchu, že je vám jich vlastně líto a že jsou chudáci, je sice v souladu s křesťanskou tradicí, ale ze života vám to peklo bude dělat dál.

Ponižující xenofob si jako oběti svého výchovného mindráku vybírá cizince. S nadhledem bílého pána a nositele těch správných kulturních hodnot posílá Ukrajinky na nádobí a umývat záchody, protože se k ničemu jinému nehodí (omyl, který děvčata a chlapci zdárně vyvrací v drtivé většině kuchyní), Vietnamci mají pokorně a skromně leštit zeleninu a moc si nevyskakovat, protože proto je pánbůh stvořil, a pokud je to vidlák, zásadně nazývá zahraniční hosty výrazy jako Jabka (Japonci), Rusáci (Rusové – pokud jste to nevěděli, všichni Rusové jsou rozpínaví komunisti), Židáci (Židi – ovládají svět a mají všechny peníze), Skopčáci (Němci – zavinili druhou světovou válku, mají peníze a chodí se sem jen najíst a za prostitutkami), Makaróni nebo Taloši (Italové – jsou uřvaní a nepijou turka) atd. Stejně potom dopadají homosexuálové, které ponižující obvykle nejen nenávidí, ale ještě navíc se jich štítí.

Zvláštní kategorií jsou samozřejmě ženy. Od nich se s naprostou samozřejmostí očekává, že budou držet kušnu a ždímat hadr na podlahu. Zásadně nemohou být šéfkuchařkami, moc toho nesnesou, jsou to hysterky a měly by hlavně uklízet a vařit kafe. Označují se výhradně vulgárními názvy pro ženské pohlavní ústrojí, případně názvy hospodářských zvířat. V některých kuchyních to zachází až tak daleko, že ženy jako příslušnice tzv. slabšího pohlaví jsou časem vystavovány i fyzickému ponižování.

Kategorie ponižování opačného pohlaví je v podstatě také pedagogická – učí ženy mnohé o tajemstvích a zákoutích křehké a citlivé mužské duše i to, kterým orgánem se ovládá a řídí.

Eseje, fejetony, přednášky