Budou glosy chybět? (2015)

Jaroslav Šonka. Glosa.

Neodvysíláno.

Lit.: Raus, Daniel: Tak nebyla do éteru puštěna ani glosa Jaroslava Šonky. In Facebook, 31. 12. 2015 (glosa). – Cit.: Tak nebyla do éteru puštěna ani glosa Jaroslava Šonky. Zodpovědní pracovníci Českého rozhlasu prý tvrdí, že se glosy neruší, že jsme to jen nějak špatně pochopili, propojí se prý s komentáři. Myslím, že jsme to pochopili naopak dobře, ruší se pravidelné glosy, vysílané stanicí Plus po zprávách v 6:30 a v 8:30. Ani ve snu by mě (nebo kohokoli z těch, kdo je psali) nenapadlo, že vedení Českého rozhlasu dokáže zrušit vznešený žánr, zvaný glosa. To by asi bylo poněkud nad jeho síly. Tady si můžete přečíst neodvysílanou glosu Jaroslava Šonky:

Tak nám v rádiu končí jeden formát. Vzpomínám si ještě, jak mi kolegyně Martina Mašková vysvětlovala, co je to glosa. Není to prý komentář a má to vzbuzovat jakousi živou a rozvernou atmosféru. Natočili jsme tedy řadu rozverných připomínek k našemu životu, které směly zneužít historické příklady a nehorázně zjednodušovat. Byl to vždy takový rozverný taneček, pod kterým se skrývala vážná historie. Rozvernost byla podle tématu různá. Nestalo se mi sice, že by můj rozverný taneček dosáhl rozměru do té míry mefistofelského či olympského s hromy a blesky jako glosy Jiřího Stránského, u kterého občas redakce zodpovědně vraštila čelo a chtěla veřejnost před takovými šlehy ochránit. Ale některé naše české vedoucí činitele jsme já i ostatní mohli oslovit stylem, který od ledna bude podle mého dojmu chybět.

A nyní tedy komentářovým tónem: Český rozhlas už nechce prezentovat rozverné analýzy, nechce reflektovat naši realitu s humorem a vstupuje tak do bezhumorné zóny. Řada oněch humorně oslovovaných špičkových představitelů tohoto státu si oddychne. …….. A nyní zase tónem glosátorským: Jen málokdo z nich se umí kriticky podívat do zrcadla a chechtat se sám sobě i světu, tedy Urbi a Orbi, jako onen mravenec Voskovce a Wericha. Pana Stránského si budeme muset vygooglovat a číst ho jinde. A to samozřejmě sníží náš časový rozpočet k poslechu rádia Plus.

Ludvík Vaculík blahé paměti by trucovitě řekl: Já si založím vlastní rádio. Nám ovšem nezbývá, než zůstat přívrženci rádia Plus, už jen proto, že nic jiného s podobnou informační hodnotou neexistuje. Snad bude možné občas zažertovat i v normálním komentáři, i když svět dnes nestimuluje humornou atmosféru. Ta se navozuje obtížně. Tak třeba pan Klaus vydal s panem Weiglem novou tenoučkou a bezhumornou knihu o uprchlících. Aby se tam něco humorného dostalo, museli přibrat karikaturistu Jiřího Slívu. Ale do knihy se dostal ještě jeden vtípek. Můj bratranec Václava Klause při autogramiádě požádal o věnování nějakému Jaroslavovi. Knihu mám v kapse. Je to stále pokračující boj o tuhle úsměvnou reflexi.