Bláboly z bojiště (2012)

Přidal: Premek |

Září 5, 2017

Adam Drda. Glosa.

Natočeno 2012. Premiéra 19. 10. 2012 (ČRo Rádio Česko, 8:40 h.; 5 min.). K poslechu zde.

Lit.: -adr- (=Drda, Adam): Adam Drda: Bláboly z bojiště. In web ČRo Rádio Česko, 19. 10. 2012 (text + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když už se všude tak intenzivně přemílají zprávy, které nám „poslal volební podzim“, nedokážu odolat a nepřidat se.

Nejspíš by bylo vhodné vyvodit z krajských voleb, kterých se účastnilo něco přes třetinu těch, kdo se účastnit měli, nějaký dalekosáhlý závěr typu „lid se naklonil doleva“, odmítl asociální vládu, a spolu s ní i „neoliberalismus“ nebo „neoliberální kapitalismus“ – nechám to ale prozatím smělejším kolegům, třeba z internetového Deníku referendum.

Mně zaujaly dvě (vlastně tři) drobnosti, které jsou nevýznamné, ale zas by bylo škoda je nechat úplně vyšumět.

V Haló novinách, které vydává jedna naše moderní levicová strana, se ptali dvou senátních kandidátů KSČM, jaké jsou jejich oblíbené knihy. Martin Říha (v Brně nepostoupil do druhého kola), správně odpověděl, že Haškův Švejk, ale vzápětí si to pokazil. Dostal záludnou otázku: „Jaká knížka vás v životě nejvíce zaujala a ovlivnila? Čím vás nejvíce ohromila?“

Kandidát se svěřil, že takových knih byla spousta, ale uvedl jednu, která „mi utkvěla v paměti a hodně z ní čerpám. Autorem je Jaroslav Matějka a jmenuje se Náš dědek Josef. Na životě staříka jsou krásně popsány události po roce 1948 v malé moravské vesničce. Je zde dobře popsán děj událostí při zakládání družstev a život na vesnici vůbec. Vtipnou formou samozřejmě.

Ohromilo mě, jak pravdivě popisuje všechny ty události. Naučila mě dávat si věci do souvislostí a dělat si pravdivý náhled na nedávné dějiny. Tato literatura je »můj šálek kávy« především proto, že u ní mohu vzpomínat na časy, „kdy život nebyl jen hon za penězi a prostě se žilo líp.“

Já bych tu odpověď nepodceňoval. Říká se teď, že by KSČM, pokud se osvědčí v krajích, mohla klidně do vlády, a je se obávat, že by na ní za takových okolností mohlo zbýt nějaké „méně významné ministerstvo“, třeba kultury nebo školství.

Zkuste si přestavit jako reálnou variantu, že tam usednou lidé, jejichž intelektuální výbava je založena na četbě Našeho dědka Josefa, odporného kolektivizačního bolševického škváru, který sepsal vědecký pracovník Ústavu marxismu leninismu při ÚV KSČ Jaroslav Matějka. Mysleli jste si, že to nemůže být horší, než ministryně Hanáková, „nastavující procesy“? Může.

Dá se namítnout, že se tu dělá z komára velbloud, poněvadž jde o jedno kulturní vyznání jednoho komunistického kandidáta, které nelze zobecňovat. Ale lze. Jiný senátní kandidát, František Mecner ze Šumperka, se pro změnu dopustil interpretace literárního díla – oblibuje sci-fi Hodina Býka od Ivana Jefremova, a tu oblibu odůvodňuje slovy:

„ V jistém smyslu jde o knihu prorockou. Již tehdy autor upozorňoval na možnost vzniku vlády několika jedinců, kteří si mohou uzurpovat moc a svým bezohledným jednáním uvrhnou celou zemi do situace, která se velmi silně podobá dnešní době v našem státě.“ Připomínám stručně, že Jefremov psal knihu za Brežněva, v roce 1969. Aby si člověk v té době uměl představit vládu bezohledně jednajících jedinců, kteří si mohou uzurpovat moc, musel být skutečně prorok…

Tohle je prostě tvář současné KSČM, s tímhle se chce sociální demokracie spojovat – dá se to snad okecat nějakými poukazy na „pokleslý zpozdilý antikomunismus“?

Ne, že by se třeba v ODS nenašlo pár interesantních myslitelů, ale další pozoruhodný blábol (který jsem neobjevil já, nýbrž Matěj Holan z týdeníku Respekt) má shodou okolností na svědomí odborářka Stanislava Slavíková, senátní kandidátka ČSSD v Brně.

Potřebovala se vymezit vůči Elišce Wágnerové, a učinila tak heslem: „JSEM TU PRO LIDI, a to bez rozdílu věku, vzdělání či pohlaví. Moje minulost není vázaná na politické strany, finanční skupiny či disidenty.“ Když se jí pak v televizi ptali, jak to myslela, odpověděla toto:

„Jedna poloha je, že jsem myslela spíš před rokem 89 a po roce 89, takže já jsem vstoupila do ČSSD opravdu v roce 2002 (…) Ne všichni disidenti se dostali do těch pozic, které potom zastávali (…) Někdo využil, že byl disident, a dostal se, ale to není míněno konkrétně na mojí kolegyni (…) Někteří lidé se hlásili k disidentství proto, aby získali určité profity a zas tak moc v tom disidentu nepracovali. (…) Někteří využívají různé politické strany. Musíme se podívat na politické turisty (…) Politická turistika, to je velmi důležité vnímání.“

Rozuměli jste tomu? Pokud ne, můžete si gratulovat, jste aspoň trochu normální.

Eseje, fejetony, přednášky