Aby se politici chovali ve prospěch svých zemí. Ne ve prospěch svůj či svých stran (2017)

Přidal: Premek |

Září 11, 2017

Jiří Stránský. Glosa. Slogan „Starší sestrou nenávisti je závist“ byl nikdy nevyřčeným základním kamenem komunistické ideologie.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 8. 2017 (ČRo Plus, 18:33 h.) v cyklu Názory a argumenty. K poslechu zde.

Lit.: Stránský, Jiří: Jiří Stránský: Aby se politici chovali ve prospěch svých zemí. Ne ve prospěch svůj či svých stran. In web ČRo Plus, 30. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jelikož se zdá, že jsem své spoluobčany odhadl dokonce líp, než jsem si představoval, musím ze všeho nejdřív začít se svým PRŮVODCEM ČESKÉHO VOLIČE PO ČESKÝCH VOLBÁCH, alespoň kvůli počtu dotazů.

Tentokrát obzvlášť proto, že dnes vybízím své spoluvoliče, aby od kandidátů, co touží být zvoleni, chtěli slyšet zřetelnou odpověď na zřetelnou a nedvojsmyslnou otázku a její podotázky: Před téměř 800 lety chudý mnich jménem František taky řekl, že starší sestrou nenávisti je závist. Souhlasíte či nesouhlasíte. A proč?

A víte, že tento Františkův „slogan“ byl nikdy nevyřčeným základním kamenem komunistické ideologie? S miliony obětí? A že se o to pokoušejí mocichtiví vládci ze všech možných stran? I světových?

Kdysi dávno, přesněji na podzim roku 1994, otvíral Václav Havel v hotelu, co se teď jmenuje Hilton, coby prezident republiky i člen Penklubu Světový kongres Mezinárodního spisovatelského Penu.

Jeho projev byl citován snad ve všech světadílech nejspíš proto, že v něm řekl, že je rád, že může takto v obou funkcích mluvit, jelikož je přesvědčený o tom, že už konečně nastal čas, aby lidé, co mají něco v hlavě, hlídali politiky svých zemí, aby se chovali ve prospěch svých zemí a ne ve prospěch svůj či svých stran.

O tomto druhu angažovanosti mluvil lépe a moudřeji, než jak jsem já schopen bez knížky s jeho projevy (který mám na chalupě) ho citovat, ale i teď si každou chvíli na některá jeho slova vzpomenu a je mi z toho dobře. Jako tehdy bylo nedobře těm, jichž se jeho slova dotkla. Ne-li něco horšího.

Prázdninová změna

Dnes ráno jsem při své povinné vycházce potkal mládence ze sousedství nesoucího domů nákup či co. Je mu asi tak 13-14 a tvářil se velmi naštvaně. Což jsem chápal – v posledních dnech před koncem prázdnin.

Coby několikanásobný dědeček jsem se do utěšování nijak nehrnul, jist si zkušeností, že jakékoliv utěšování nebo naopak rebelantské vykřikování nepomáhá. Tak jsem se ho aspoň zeptal (když jsem ucítil, že ho svou přítomností spíš utěšuju, než štvu), jestli ho o prázdninách napadla pro ty příští nějaká změna, a on se tak chytil, že jsem chvilku nevěděl, co říct.

Na podzim roku 1994 otvíral Václav Havel coby prezident republiky i člen Penklubu Světový kongres Mezinárodního spisovatelského Penu.

Byl o prázdninách navštívit své dva spolužáky na jejich skautském táboře a už za půl hodiny jim to záviděl. I proto, že jeden ze skautských otců půjčil oddílu dva koně, a všichni ti kluci se málem vznášeli blahem, i když každý několikrát spadl.

Pro mého mladého kluka z téže ulice ta návštěva byla ještě lákavější proto, že tihle jeho spolužáci budou mít příští rok už takový napůl roverský oddíl, tj. skautů od čtrnácti do osmnácti či kolika, a jako takoví se možná (když budou peníze, ale ty oni prý umí sehnat), vydají na nějaký pořádný puťák neboli putovní tábor po Slovinsku. Triglav a tak.

To skautství mi cosi připomnělo, ale to až příště.

Eseje, fejetony, přednášky