Volební výzva Pavla Jajtnera (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 16, 2017

Pavel Jajtner. Komentář. Připravil Filip Breindl.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 10. 2017 (Rádio Proglas, 15:20 h) v cyklu Pořad v souvislostech.

Lit.: Breindl, Filip: Volební výzva Pavla Jajtnera: Pojďme hlasovat. In web Rádio Proglas, 15. 10. 2017 (článek). – Cit.: Bývalý velvyslanec České republiky ve Vatikánu Pavel Jajtner vydal před volbami do poslanecké sněmovny výzvu adresovanou především křesťanům v zemi. Do vysílání ji zařazujeme tuto neděli (15. října 2017) po skončení pořadu Blahopřání (kolem 15.20), v pondělí před polední modlitbou (11.50) a v úterý po modlitbě nešpor (21.20).

Pojďme volit!

Letošní volby do Poslanecké sněmovny budou možná nejdůležitější od roku 1990. Půjde v nich o to nejcennější, co jsme jako nezasloužený dar dostali v památném Listopadu 1989. Totiž o naši svobodu.

Jsme svědky toho, jak se vlády v naší zemi zmocňují nemravní zbohatlíci, kteří si voliče kupují za sliby, které nemohou a ani nechtějí splnit a vedle nich prolhaní chytráci, kteří zakládají svůj politický úspěch na strachu voličů, ať už skutečném nebo vykonstruovaném. Stále platí, že zatímco láska je vrtkavá, strach nikdy nepomíjí. V nedávné minulosti můžeme najít dostatek poučení o tom, jak snadno lze svobodu ztratit. Volební úspěch komunistů v naší zemi v roce 1946 byl založen na lži o tom, že jedině zásluhou komunistů statisíce lidí dostaly prakticky zdarma půdu a domy po vyhnaných Němcích a na lži o tom, že kolchozy nebudou a drobní živnostníci ve firmách do 50 zaměstnanců budou i nadále moci podnikat a prosperovat. Únorový puč v roce 1948 ukázal, jak osudné bylo těmto lžím naletět a znamenal konec naší svobody na dlouhých 42 let.

Všichni diktátoři, i ti, kteří se tváří jako demokraté, usilují o zničení svobody. Abychom o naši politickou svobodu znovu nepřišli, využijme svého práva volit a tento odpovědný úkol konejme jako zralí a svéprávní občané a křesťané. Složité problémy současnosti nelze úspěšně řešit, jestliže vládnoucím chybí odvaha je pravdivě pojmenovat. Kdo si dnes dovolí říci, že dobře už bylo? Kdo nabízí dřinu, pot a slzy, i když právě to by bylo v současné době poctivé a správné?

Do značné míry si můžeme za daný stav sami. Lze toho, kdo volí svou vládu podle líbivých, ale o to planějších slibů, či za cenu odepření důstojné budoucnosti svým potomkům, považovat za občana svobodného, samostatného, dospělého, svéprávného a zralého ?

Je toho mnoho, čeho si v naší až příliš bohaté části světa neumíme vážit. Nevážíme si úplné rodiny, této první a nejdůležitější dílny lidskosti. Nevážíme si vzdělání, jež je pro nás už po staletí samozřejmým a nezaslouženým dobrem. V honbě za penězi, požitky a zábavou se často i naše svoboda mění v otroctví, jež je o to potupnější, že je dobrovolné.

Zralý a svéprávný občan si naopak váží i zdánlivě samozřejmých darů: úplné rodiny, která je školou lidskosti a vzdělání, které není jen jistým množstvím vědomostí, ale také jasnou představou o tom, co se smí a co nikoli. Zralý je ten, komu nelze cokoliv namluvit a koho nelze trvale klamat. Ten, kdo je odpovědný své svobodě i svému lidství. Ten, kdo je odpovědný k důstojné budoucnosti těch, kteří přijdou. Ten, kdo má úctu k velkému úkolu, kterým život každého člověka je. Ten, kdo poznává, že je dobré smysl života hledat. Zralý je ten, kdo se snaží žít v pravdě. Žít s vědomím, že jsou skutečnosti, které ho přesahují. Žít pod nejvyšším kontrolním orgánem hlasu svědomí. Zralý je ten, kdo usiluje pouze o moc, kterou uplatňuje sám nad sebou.

Pro nás, katolické křesťany, je aktivní účast v politickém životě povinností. Tuto povinnost nám ukládá nejen naše křesťanské svědomí, odpovědnost vůči našim dětem, úcta k životu a úsilí o hledání pravdy, ale také dokument papeže Jana Pavla II.: „Instrukce k některým otázkám ohledně působení a chování katolíků v politickém životě“ ze dne 24. listopadu 2002, který podrobně rozebírá cíle a zásady politického působení katolíků.

Dokument je velmi podrobný a podnětný a jistě stojí za prostudování celý. V dnešní uspěchané době na to málokdo bude ochoten obětovat svůj čas. Proto - pro základní orientaci – uvádím to nejpodstatnější:

Člověk se nesmí odloučit od Božího zákona a politika se nesmí odloučit od morálky.
Demokratický život potřebuje pravdivé a solidní základy a pevné a neměnné morální principy, o nichž nelze smlouvat.
Všichni, kdo působí přímo v zákonodárných shromážděních mají jasnou povinnost postavit se každému zákonu, který je útokem na lidský život.
Katolík je povinen usilovat o náboženskou svobodu a spravedlivý a solidární hospodářský řád.
Prosazování úlohy státu při uskutečňování veřejného a obecného blaha jako pouze podpůrné (subsidiární), tedy takové, kdy stát přebírá odpovědnost pouze tam, kde ji z nejrůznějších důvodů nemůže převzít jednotlivec, rodina, obec nebo region. Úsilí o mír, který je z pohledu katolické morální nauky plodem spravedlnosti a důsledkem lásky, vyžaduje, aby bylo absolutně odmítnuto násilí a terorismus. Nevylučuje ani spravedlivé použití síly jako krajního prostředku k jeho udržení nebo nastolení.
Úsilí o samostatnost občanské a politické sféry vůči náboženské a církevní. Katolík – politik především – je povinen vést poctivý život v souladu s morálkou Desatera Božích přikázání a Evangelia. Nelze rozlišovat a jinak prožívat život duchovní a světský: Veškerá činnost, každá situace, každá konkrétní povinnost je výzvou k životu podle Evangelií. Zejména se jedná o znalost věci a solidaritu v práci, lásku a oddanost v rodině a při výchově dětí, sociální a politickou službu a život podle pravdy. To vše jsou příležitosti pro stálé osvědčování křesťanských ctností: víry, naděje a lásky.
Bránit se odsunování křesťanství na okraj politického života. Každý, kdo usiluje být dobrým katolíkem, má předpoklady být také dobrým a prospěšným občanem. Vytlačování katolického křesťanství z veřejného života je proto škodlivé zejména tím, že ohrožuje duchovní a kulturní základy samotné civilizace. Je prokázáno, že není rozporu mezi vírou a vědou a není proto žádný důvod k tomu, aby si katolíci připadali méněcenní vůči jiným názorům.

Pokud má zastupitelská demokracie fungovat tak, jak od ní očekáváme, nemůžeme dopustit, aby se zralí občané stali menšinou. Protože stane-li se tak, zanechme naděje. Každá vláda většiny bude pak už jen novou totalitou těch, kdo si ji koupili za sliby nebo za peníze. To se nesmí stát. Pro všechny politiky, ať už jsou věřící nebo nikoli, platí, že jsou povinni svědomitě, pravdivě a odpovědně vykonávat nejen svůj úkol vládnout, ale i všechny své další pozemské činnosti. Jen takoví jsou hodni, aby dostali náš hlas.

Pojďme proto, prosím, ve dnech 20. a 21. října 2017 – jako křesťané i jako svéprávní, zralí a sebevědomí voliči využít svého práva volit. Volit takové poslankyně a poslance, od nichž budeme moci - na základě bedlivého zkoumání a dosavadních zkušeností – očekávat, že budou uskutečňovat politiku jako službu společnosti, která poctivě usiluje o pravdu, spravedlnost, solidaritu a odpovědnou svobodu.

Pavel Jajtner, září 2017

Eseje, fejetony, přednášky