Proč se nebude rušit Senát (2017)

Přidal: Premek |

Říjen 27, 2017

Jiří Pehe. Komentář. Obecný zákon, přijatý prostou většinou, jen těžko může stanovit, že ho lze použít k ústavním změnám…

Natočeno 2017. Premiéra 26. 10. 2017 v rámci pořadu Názory a argumenty.

Lit.: anonym: Jiří Pehe: Proč se nebude rušit Senát. In web ČRo Plus, 26. října 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve světle volebního vítězství hnutí ANO Andreje Babiše a solidního výsledku Strany přímé demokracie Tomia Okamury se v médiích rozproudily diskuze o tom, že by mohlo dojít na jeden ze snů, který se Babišovi zdá, když náhodou spí.

Tím snem je zrušení Senátu. Je s podivem, že se nad tímto tématem vážně jalo uvažovat hned několik respektovaných politologů.

Argumentují, že pokud by se Babiš a Okamura, kteří se jinak na máločem shodnou, spojili přinejmenším k prosazení obecného zákona o referendu (a získali nějakého spojence, protože dohromady mají oba subjekty jen sto křesel ve Sněmovně), mohlo by pak být referendum využito i ke zrušení Senátu.

Autoři těchto úvah ale evidentně vůbec neberou v potaz roli samotného Senátu v celé věci. Aby mohl být schválen zákon o obecném referendu, bylo by zapotřebí jeho souhlasu. Ústava přitom jasně říká, že v případech, kdy jde o ústavní dodatky nebo změny volebních zákonů, nemůže být Senát přehlasován Sněmovnou.

V českých poměrech si samozřejmě lze představit, že by se Poslanecká sněmovna, pokud by hnutí ANO a Okamurova SPD našli ještě nějakou další stranu, mohla pokusit o nějaký trik. Kupříkladu schválit zákon o obecném referendu bez toho, že by potřeboval ústavní většinu, anebo dokonce jen jako prostý zákon, v jehož případě může Sněmovna Senát přehlasovat.

Utrácení energie

Jenže je jisté, že jakýkoliv takový pokus by narazil u Ústavního soudu. A v obecnější rovině by u něj také zcela jistě narazil pokus schválit prostými většinami v obou komorách takový zákon o obecném referendu, který by umožnil občanům hlasovat o zásadních ústavních změnách, kupříkladu právě o zrušení Senátu. Jinými slovy, obecný zákon, přijatý prostou většinou, jen těžko může stanovit, že ho lze použít k ústavním změnám.

Pokud by se případný zákon o obecném referendu schvaloval v obou komorách parlamentu řádnou cestou, pak bude stát v cestě samotný Senát. Opravdu si komentátoři, kteří vážně dumají nad ústavně-inženýrskými sny Babiše a Okamury, myslí, že Senát odhlasuje zákon o referendu, který by pak umožnil lidové hlasování o jeho zrušení?

Něco takového by bylo snad možné pouze v případě, že by ANO a SPD, popřípadě nějaký další jejich spojenec, získali v Senátu potřebnou většinu. Jenže Senátu zatím dominují tzv. tradiční strany, a i kdyby v příštích volbách ANO a SPD získaly všech 27 křesel, o které se bude soutěžit, nebudou potřebnou většinu mít.

Senát ČR - Foto: Wikimedia Commons CC-BY-3.0

Už proto, že ke zrušení Senátu je zapotřebí bez použití nějakého ústavního puče jeho souhlasu, jsou úvahy o jeho zrušení jen politická science-fiction. Právě proto, že horní komoru nelze v takovém rozhodování obejít, podařilo se v nedávné historii v liberálních demokraciích Senát zrušit jen ve Švédsku, Dánsku a na Novém Zélandu.

V posledně jmenované zemi se to podařilo v roce 1950, když pravicová opozice po dlouhém období vlády labouristů získala potřebnou většinu v obou komorách parlamentu. V Dánsku byl Senát zrušen v rámci přijetí zcela nové ústavy v roce 1953.

Ve Švédsku byl za tímto účelem v roce 1970 přijat zvláštní ústavní zákon, který oběma komorami prošel jen proto, že senátorům byla slíbena tučná doživotní renta. Takové řešení si ale může dovolit jen velmi bohatý stát.

Všimněme si, že v žádné z těchto zemí nebyl Senát zrušen v referendu. A to nás přivádí zpátky i k českému snění o referendu, které by Senát zrušilo: ani Senát, ani Ústavní soud by takové referendum téměř jistě neschválili. Politologové tak nad Babišovým a Okamurovým sněním zbytečně utrácejí energii.