Bolševická revoluce nás ovlivňuje i po sto letech (2017)

Přidal: Premek |

Listopad 7, 2017

Jana Sokol. Komentář.

Natočeno 2017. Předpremiéra 4. 11. 2017 (Rádio Proglas, 7:30 h.). Premiéra 11. 11. 2017 (Rádio Proglas 7:30 h.).

Lit.: Breindl, Filip: Komentář Jana Sokola: Bolševická revoluce nás ovlivňuje i po sto letech. Pořad v souvislostech. In web Rádio Proglas, listopad 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: K stému výročí bolševické revoluce v Rusku připravil první listopadový Komentář týdne filosof Jan Sokol. Vysíláme v sobotu 4. listopadu 2017 v 7.30 a 18.20, opakujeme v neděli v 1.45 a v pondělí v 10 hodin.

Strašný celoevropský konflikt, kterému dnes říkáme První světová válka, se táhl už třetím rokem, útok střídal útok a výsledkem byly jen další statisíce mrtvých a zajatých. V ruském vrchním velení, carskou rodinou počínaje, narůstaly spory a koncem roku 1916 se několik vlivných lidí rozhodlo zavraždit podivného sibiřského léčitele Rasputina, který zcela ovládal pověrčivou ruskou carevnu a jejím prostřednictvím i cara Mikuláše. K vojenským neúspěchům se přidaly problémy se zásobováním ve městech a v únoru 1917 vypukla v Petrohradě generální stávka. Carovi nezbylo, než abdikovat a moc převzala liberální Prozatímní vláda, která považovala za svou povinnost dodržet spojenecké závazky a pokračovat v málo nadějné válce. Faktickou moc ve městě měl ale spíše spontánně vzniklý petrohradský sovět, který si se závazky hlavu moc nelámal.

Už od roku 1915 začalo německé ministerstvo zahraničí podporovat ruské revoluční emigranty v čele s Vladimírem Uljanovem-Leninem, kteří chtěli, aby vojáci a dělníci přestali válčit proti zahraničním nepřátelům a obrátili zbraně ve válku občanskou a v marxistickou třídní revoluci. Vývoj událostí v Rusku ale Leninovy bolševiky zaskočil a k revoluci skutečně došlo, jenže bez jejich účasti. Na jaře 1917 dopravilo Německo několik set exulantů do liberálního Ruska, kde mohli ihned začít se svou výbušnou agitací.

Rusko se sice už od konce 19. století poměrně rychle modernizovalo, ve městech vznikaly továrny, a tisíce dělníků se začaly sdružovat a budovat místní rady čili sověty „dělníků a vojáků“. Ty sice nebyly marxistické, nicméně vznikaly spontánně, takže v nich vedli slovo spíše aktivisté než řádně volení zástupci. Naproti tomu vládu sice ustanovil volený parlament, chyběla jí však síla k prosazení jejich rozhodnutí. Při letní ofenzivě, kterou nařídil nový ministr války, sociální demokrat Kerenský v lítě 1917, se projevily známky rozkladu ruské armády, četné dezerce a dokonce i místní vzpoury. Nicméně v bitvě u Zborova se tehdy vyznamenali českoslovenští legionáři.

V létě 1917 se Lenin skrýval ve Finsku, ale v září spolu s Trockým přemluvili vedení bolševiků, že je třeba provést násilní převrat. V noci na 7. listopad 1917 obsadili městské velitelství, sklady zbraní a další strategické body ve městě a o den později obsadili bez boje Zimní palác, sídlo Kerenského vlády. „Všeruský sjezd sovětů“ s více než 400 delegáty místních sovětů, většinou bolševiků, schválil Dekret o míru, Dekret o půdě a Dekret o právech národů Ruska. Tím ruská účast ve válce skončila a přešla ve velmi krutou občanskou válku, která trvala čtyři roky.

To byla pro země Dohody i T. G. Masaryka těžká rána. Německo a Rakousko mohly v důsledku toho přesunout desítky divizí na západní frontu a i když se jim nepodařilo zvrátit vývoj války ve svůj prospěch, její trvání se nepochybně prodloužilo. Masaryk se zpočátku snažil všemi prostředky, aby se československé legie nezapletly do vnitřních konfliktů země, jenže jakmile Rusko uzavřelo separátní mír, stalo se pro legionáře fakticky nepřítelem.

Důsledky Říjnové revoluce, jejíž výročí si připomínáme, ovšem poznamenaly celou Evropu a dopadají na ni ještě dnes. Krutá Stalinova meziválečná politika industrializace za každou cenu proměnila Rusko v mohutnou, i když převážně militaristickou velmoc. Pečlivě řízená propaganda komunistického státu budila naděje lidí na spravedlivější společnost a mír a budí je ještě dnes, ačkoliv obdivovatele už tolikrát zklamala. Dokázala ovšem mobilizovat občany k hrdinskému až zoufalému odporu proti Hitlerovi, na nějž jsou Rusové právem hrdí. Lenin byl přesvědčen, že ke komunistické revoluci může dojít jen po prohrané válce. Jen kvůli tomu ale učil lidi nenávidět vlastní stát a vlastní demokratickou vládu, a polovinu Evropy tak nakazil nebezpečnou chorobou, z níž se sotva začínáme vzpamatovávat.

Eseje, fejetony, přednášky