Němečtí socialisté volí mezi morem a cholerou (2017)

Přidal: Premek |

Prosinec 1, 2017

Vladimír Plesník. Angela Merkelová dostala šéfa sociálních demokratů na lopatu. Komentář.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 11. 2017 v rámci pořad Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h).

Lit.: Plesník, Vladimír: Vladimír Plesník: Němečtí socialisté volí mezi morem a cholerou. In web ČRo Plus, 30. 11. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Místopředseda německých sociálních demokratů Thorsten Schäfer-Gümbel to nepochybně myslel upřímně a rozhodně nepálil od boku „Nejsme žádná rezerva v kufru auta,“ pravil.

Stalo se tak krátce poté, kdy ze sondážních rozhovorů o tzv. koalici Jamajka zvané podle barev účastníků – černé křesťanských demokratů kancléřky Angely Merkelové i sesterské bavorské CSU, žluté liberálů z FDP a Zelených – zbyla jen hromada střepů. Dohoda o tom, že se dohodnou na příštím kabinetu, se poprvé v dějinách Spolkové republiky nekonala pro „neslučitelnost názorů“.

Místopředsedovo automobilové přirovnání tehdy mířilo na kancléřku a její šiky. Natvrdo řečeno by se dalo přeložit následovně: „tentokrát s vámi do holportu nepůjdeme. Na pokračování velké koalice můžete zapomenout“.

Jeho hlas nezněl sólově. Ostatně i šéf SPD Martin Schulz se zapřísahával, že „opravdu, ale opravdu“ Merkelovou z bryndy nevytáhne. Třeba i proto, že trpké zkušenosti s vládním soužitím s konzervativci v letech 2005 až 2009 a 2013 až 2017 hovořily nelichotivou řečí: zatímco první žena v čele vlády v německých dějinách si hned dvakrát úspěchy velké koalice ukázkově přisvojila, socialistům zbyly oči pro pláč.

Skoro to vypadalo, že souputnictví se stranami Unie sociální demokracie pojala jako dobrovolnou výpravu k sebeoslabování, pokud ne sebedestrukci. Když se letos v září u uren propadla k nejhoršímu výsledku od roku 1949 – tedy ke 20,5 procentům, měl debakl mnoho otců. Přesvědčení, že se na úspěchu pronikavě podepsalo spoluvládnutí, zaznívalo hodně často.

Tak však čas oponou trhnul – a ejhle: pouhopouhé tři dny po slovech o náhradní pneumatice nastaly chvíle obratu. Schulz zčistajasna přetavil kategorické NE v opatrné MOŽNÁ a posléze jen do MOŽNÁ. „SPD si je velmi dobře vědoma své zodpovědnosti za Německo, ale zvláště za Evropu,“ vysvětloval politik, jenž na vytrvalém zavrhování tandemu s konzervativci postavil volební kampaň.

Schulz na lopatě

O kontr se významnou měrou přičinil i spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Ten do letošního nástupu do berlínského paláce Bellevue, sídla hlavy státu, nosil stranickou legitimaci sociální demokracie a dvakrát sloužil pod Merkelovou jako šéf diplomacie .„Ačkoli prezident veřejně a otevřeně nepodporuje velkou koalici, vyzývá strany k dialogu, což se dá chápat jako signál pro SPD, aby přinejmenším měla zkusit s Merkelovou jednat,“ upozornila televize ARD.

Schulze a spol. teď drtí dva mlýnské kameny. Mají na vybranou mezi morem a cholerou. Kývnou-li nakonec na návrat do kancléřčiny široké náruče, hrozí jim, že se od nich odkloní tradiční, levicově vyhranění voliči v řídnoucích někdejších baštách, kupříkladu v Porúří. Patnáct procent hlasů nemusí být noční můrou, ale realitou.

Vzepřou-li se, nejspíš přijdou o mladší, globalizaci nakloněnější voliče v nových baštách, například v Berlíně. Ti SPD vyčtou nedostatek státotvornosti a odpovědnosti. Patnáct procent hlasů nemusí být noční můrou, ale realitou. Schulz tudíž alespoň hraje o čas – oťukávací kola letos nezačnou, případné ano si nechá posvětit členskou základnou.

V legendární filmové pohádce Mrazík má Ivánek skončit na lopatě, a tak v poslední chvíli požádá Babu Jagu, aby mu ukázala správnou techniku posezu. Role se obrátí a klaďas Ivan protihráčku pak snadno posune do pece. Merkelová dostala Schulze na lopatu. Takové hezké české slovo – majstrštyk – na to sedí jako ulité.

Eseje, fejetony, přednášky