Když dva dělají totéž (2018)

Přidal: Premek |

Leden 22, 2018

Alexandr Mitrofanov. Glosa. Debata se vede o tom, zda je lepší se tvářit, že tyto volby jsou legitimní, anebo otevřeně prohlašovat, že jde o projev totální kontroly mocenské špičky.

Natočeno 2018. Premiéra 19. 1. 2018 v rámci cyklu Názory a argumenty (ČRo Plus, 18:33 h.).

Lit.: Mitrofanov, Alexander: Alexandr Mitrofanov: Když dva dělají totéž. Volba hlavy státu v Rusku i u nás. In web ČRo Plus, 19. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: U nás se před druhým kolem prezidentské volby řeší kvality kandidátů, styl kampaně, vyhlídky v případě, že zvítězí jeden, či druhý. V Rusku mají také před volbou hlavy státu, která bude v březnu, ale je tam nesrovnatelně větší klid na práci.

Nový prezident je předem znám. Je to ten starý. Jasné je to i kvůli tomu, že jediného protikandidáta, který by dokázal udělat z voleb nikoli potvrzení Vladimira Putina v úřadě, ale soutěž, Kreml do klání nepustil.

Ruský Ústavní soud nebude projednávat stížnost Alexeje Navalného na rozhodnutí Ústřední volební komise, která odmítla jeho registraci jako uchazeče o post hlavy státu kvůli tomu, že byl podmíněně odsouzen. Navalnyj se asi obrátí na Evropský soud pro lidská práva.

Ten už dávno před jednáním ruské Ústřední volební komise vynesl verdikt, že ruské soudy postupovaly vůči Navalnému s porušením zákona. Ruská strana ale pouze opakovala stejný rozsudek, na jehož základě byl pak Navalnyj z voleb vyřazen.

Zahájil antikampaň. Prostřednictvím sítě svých štábů po celé zemi vyzývá lidi k bojkotu voleb, které pokládá za nelegitimní komedii. Na 28. ledna naplánoval celostátní protestní akci proti těmto volbám. Policie už v štábech zasahuje. Putinův mluvčí vyzval k prošetření, zdali není tato výzva k bojkotu stíhatelná.

Bojkot nebo účast?

Šéf ústředního štábu Navalného kampaně Leonid Volkov ale na rovinu řekl: „Vycházíme ze zásady maximalizace politických škod. Nízká účast rovná se pro většinu obyvatel Ruska nelegitimnost moci. Putin není prezidentem všech obyvatel Ruska, ale, symbolicky vzato, prezidentem Dagestánu a Kemerova.“ Jde o příklady oblastí, v nichž se vládne téměř samoděržavně, kdy všechno má pod palcem hlava regionu.

Ředitel agentury Levada Centr Lev Gudkov předpokládá, že Navalného výzva k bojkotu voleb může oslovit 8 až 15 procent voličů. Není to mnoho, přesto proti Navalného taktice aktivně vystupují prorežimní politici a média. Ohrožuje totiž zadání shora, o kterém se v ruských médiích píše: Účast má být přinejmenším 70 procent a z toho má přinejmenším 70 procent hlasů získat Putin.

Pozoruhodné je, že k prorežimním odpůrcům se přidali někteří činitelé z takzvané neputinovské zóny ruské společnosti. Je mezi nimi kandidátka na prezidentský úřad Xenie Sobčaková a veterán soutěží o post hlavy státu Grigorij Javlinskij ze strany Jabloko, která už dávno není ve Státní dumě.

Z londýnské emigrace se ozval bývalý Putinův politický vězeň číslo jedna Michail Chodorkovskij, který vyzval k účasti ve volbách a k odevzdání hlasu jakémukoli snesitelnému kandidátovi kromě Putina.

Účast v těchto volbách Chodorkovskij nazval krokem k vlivné občanské společnosti, jejich bojkot pak projevem lhostejnosti k osudu země. Debata se tak vede o tom, zda je lepší se tvářit, že tyto volby jsou legitimní, anebo otevřeně prohlašovat, že jde o projev totální kontroly mocenské špičky, která nedovolí žádné odchylky od svého scénáře.

Neodpustím si poznámku: Jaká úleva, že tento problém před druhým kolem naší prezidentské volby řešit nemusíme.

Autor je komentátorem deníku Právo

Eseje, fejetony, přednášky