Ranní úvaha Vladimíra Justa – Ranní trollí úvaha (2018)

Trollové byli jen neškodní skřítci z pohádek, co na nás vyskakovali leda tak ve skandinávské mytologii. Dnes však titíž skřeti, vzkříšeni živou vodou internetu, zázračně ožili a přemnožili se v kanálech, zejména informačních.

Pohádky je přestaly bavit, a tak vlezli do našich životů: namísto okupace pomocí tanků usilují o okupaci našich myslí. A jsou země (zejména ty největší na světě), které najely na jejich sériovou výrobu a namnožují na míru té které země armády skřetů v tzv. trollích farmách.

Dnes a denně pochodují do našich hlav v podobě anonymních diskutérů, falešných zpráv, neexistujících výroků i osob. A my pak jdeme svobodně volit, aniž leckdy dokážeme rozlišit, zda volíme skutečné osoby anebo osoby „faky“ padělané, pozměněné v trollích úpravnách.

Právem namítnete – nic nového pod sluncem. Už Shakespeare přece věděl: co růži zveme, pod jiným slovem vonělo by (anebo páchlo by) stejně. Mistrovským trollím kouskem, aniž byl takto nazván, byl už před pěti lety inzerát, rozšířený dokonce v průběhu voleb, o tom, že jeden z prezidentských kandidátů zaprodal pohraničí sudetským Němcům. Zpráva byla posléze vyvrácená, dokonce se jí jako trestným činem zabýval soud, ale to už svou úlohu dávno vzorně splnila.

A můžeme jít dál do historie: trollím kouskem byla u nás v srpnu 1968 i kontrarevoluce,  existence tajných skladů zbraní a amerických tanků na našem území. Co na tom, že tanky v Davli patřily štábu historického filmu a nalezené zbraně Lidovým milicím?

Na nekonečné sérii „fake news“ byly od nepaměti postaveny inscenované politické procesy, od procesu se Sókratem přes středověké procesy s čarodějnicemi, nacistický proces s Dimitrovem až po sovětská třicátá nebo česká padesátá léta.

Potíž je v tom, že dnešní trollové pracují sofistifikovaněji a mají k dispozici nepoměrně jemnější výrobní nástroje, než měl kdy nejvyšší inkvizitor, Joseph Goebbels anebo prokurátor Urválek.

A tak v tekuté informační povodni dneška oddělit zrnko pravdy od trollích plev je a bude čím dál těžší. Ale obávám se, že nic jiného, než se o to dnes a denně pokoušet, nám nezbývá. Dokud nezavedeme jako povinný předmět „kritické myšlení“ do škol všech stupňů, a to od základních přes střední až po vysoké.