Nepřehnali jsme to s přísností proti kuřákům? (2018)

Verdikt z Brna ale především může na příkladu, kterému každý rozumí, inspirovat určitou změnu myšlení.

Zakázat kouření ve veřejných místech a na veřejných akcích má nepochybně dobrý důvod. Obecné zlepšení zdravotního stavu populace se dá očekávat. O tom asi není sporu. Přesto soudci upozornili na jeden nešťastný rozměr protikuřáckého zákona, který ostatně není pouze nekuřácký, ale snaží se regulovat i požívání alkoholických nápojů.

Jeden z paragrafů zakázal požívání alkoholických nápojů, kdy tím člověk může poškodit sám sebe nebo majetek. Slovy předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského by si člověk nemohl dát skleničku, když chce sekat trávu, žehlit, nebo mýt nádobí. I v tomto případě se prosazuje nějaké dobro.

Počet zranění nebo rozbitých sekaček by se dodržováním tohoto nařízení nejspíš opravdu snížil. Přesto takový zásah do soukromého života přesahuje rozumné hranice. Buď jsme svobodní občané, kteří si vědí se svým životem rady, nebo chovanci ústavu zvaného stát, který nás musí hlídat i ve volném čase. Proto Ústavní soud tento paragraf zrušil.

Stejným směrem došla ještě dál skupina pěti ústavních soudců, kteří zformulovali menšinové stanovisko. Podle něho je příliš velkým zásahem do svobody také zákaz kouření. Opět nejde o samotnou regulaci jednoho rozšířeného zlozvyku, ale o to, že zákaz kouření může stát motivovat k dalšímu prosazování obecného dobra na úkor svobody jednotlivce.

Tažení za obecným dobrem

Obdobně argumentovali soudci, když projednávali zákon o elektronické evidenci tržeb, kterou pro nejmenší živnostníky zpětně zrušili. V tomto případě měly pokladny pomoci při výběru daní, zvláště daně z přidané hodnoty, měly však na malé živnostníky často likvidační dopad.

Právě zmíněná opatření, která mají za cíl prosazovat obecné dobro, vedou k tomu, že komplikují provozování určitých aktivit do té míry, že je lepší s těmito aktivitami skončit. Hospodu, kde zakážou kouření a nařídí pokladnu EET, se nevyplatí provozovat.

Nakonec nejde jen o nová nařízení typu EET a zákazu kouření. Už dlouho se objevují stále nové a nové předpisy z hygieny, z potravinářské kontroly i od finančního úřadu, a jednou to přestane člověka, který je má plnit, zkrátka bavit. Tažení za obecným dobrem je proto třeba na jednom místě zastavit, aby se v této zemi vůbec dalo žít.

Rozměr novodobých regulací mění život opravdu zásadně. Na jejich uplatňování totiž existuje silný ekonomický zájem tzv. řetězců, které fungují v obchodu i službách – ať to jsou řetězce hospod nebo maloobchodu. Velký koncern vždy dokáže zavést regulaci s relativně menšími náklady.

Škodlivost takového trendu se dá vysvětlit na lékárnách. Také v tomto oboru stále nové předpisy vytlačují klasické rodinné lékárny ve prospěch řetězců. Výsledkem je fakt, že je takřka nemožné najít lékárnu, kde vám připraví lék přímo pro vaši potřebu, pokud tedy člověk nezamíří za hranice.

Lékárny se mění na neosobní výdejny normalizovaných a drahých léků, které by šly snadno nahradit internetovou zásilkovou službou. Normalizovaným objektem či konzumentem schválených služeb se postupně stává i obyčejný člověk.