Rees-Mogg, bigotní sexista a rasista nebo příští britský premiér? (2018)

Komentátoři se liší v odhadech, jestli to bude za měsíc nebo za čtyři roky, nikdo si ale nemyslí, že by se premiérka v jakkoliv vzdálené budoucnosti dokázala z popela vlastní nerozhodnosti otřepat a ukázat zemi smysluplný směr.

Fakt, že je to úkol téměř nesplnitelný, ponechme stranou. Sázkové kanceláře v tomto ohledu v únoru zaznamenaly prudký vzestup ratingu konzervativního poslance Jacoba Rees-Mogga. O koho se jedná?

Osmačtyřicetiletý poslanec za hrabství Somerset předsedá v rámci Evropské výzkumné skupiny tvrdému euroskeptickému jádru Konzervativní strany. V roce 2013 dokonce navrhl, aby konzervativci začali na oficiální úrovni spolupracovat s Faragovou UKIP. Před referendem o brexitu se samozřejmě účastnil kampaně za vystoupení země z Evropské unie. Nečekaný výsledek a pád Davida Camerona pak znamenaly v jeho westminsterské kariéře zlom.

Předtím mu jako katolíkovi, který mluví plynně latinsky a nosí výhradně dvouřadé staromódní sako, neřekl nikdo jinak než „člen osmnáctého století“. Zdálo se, že do názorového spektra konzervativců 21. století nezapadá ani svými extrémními postoji k sociálním tématům.

Premiérem být nechce

Rees-Mogg totiž neschvaluje právo ženy na potrat ani v případě znásilnění, analogicky se mu protiví sňatek osob stejného pohlaví a poté, co se provalilo, že si pracovníci neziskové organizace Oxfam měli v minulosti na Haiti najímat prostitutky, si pospíšil do Downing Street s peticí požadující zastavení finanční pomoci zemím třetího světa. Rees-Moggova Británie prostě nemá na to, aby platila sexuální služby humanitárním pracovníkům a ostatně ani na samotnou humanitární pomoc.

Když jsem v roce 2015 narazila v časopise Vanity Fair na článek o matce tehdejší britské první dámy Samanthy Cameronové, myslela jsem, že Britové v honbě za elitářtějším premiérem nemůžou zajít dál. Rozumějte, příjmení jeho tchýně bylo Astorová – ano, myslím tu rodinu Astorových. Fakt, že se o někom jako je Jacob Rees-Mogg píše jako o budoucím možném premiérovi, mě ale vyvedl z omylu.

Jacobův otec William byl v 60. letech šéfredaktorem Timesů. Schůzek dozorčí rady průmyslového gigantu GEC, ve které také jeho otec zasedal, se Jacob účastnil, když mu bylo dvanáct. Vystudoval Eton a Oxford. Kromě poslaneckého křesla si drží podíl v hedgeové společnosti, jehož hodnota se odhaduje na 4 miliony liber.

Jeho tchán je bývalý konzervativní poslanec. Svou ženu, se kterou má Rees-Mogg zatím šest dětí, požádal údajně o ruku pod jedním z šesti obrazů od Van Dycka, nalézajících se ve vlastnictví její rodiny. Veřejně se chlubí tím, že nikdy žádnému z potomků nevyměnil plenu.

Proč by se právě on mohl stát nástupcem Theresy Mayové? Odpověď na otázku sestává ze dvou částí. Zaprvé, ve straně aby jeden charismatického a zároveň nezdiskreditovaného politika pohledal. Ve hře je stále bolehlav Boris Johnson. Vedle něj pak ministr financí Philip Hammond, který by ale díky své praktické neviditelnosti v případě jmenování premiérem aspiroval na druhého „jak se jenom jmenoval ten premiér po Margaret Thatcherové“. Už si vzpomínám – John Major.

A zadruhé, což je možná důležitější, elitář Rees-Mogg disponuje magickou ingrediencí, jež je dnes pro politický úspěch čím dál nezbytnější. Je skrz naskrz autentický – ve své lásce ke kapitalismu, asociálnosti i patriarchátu a za své postoje se neomlouvá. Pohádka o tom, že premiérem být nechce, protože je rodinný typ, do strategie o autentičnosti zapadá. Závod o premiérské křeslo získal nového favorita.