Blamáž v Singapore aneb je jedno, na čem se Donald s Kimem dohodli (2018)

Protože i kdyby byla konkrétnější, na základě minulých zkušeností se nedá věřit ani jednomu ze zúčastněných. Za zamyšlení tudíž stojí pouze to, jak dosáhnout uspořádání, v němž bude taková blamáž méně možná.

Donald Trump dokázal od nástupu k moci v lednu roku 2017 už plně dostát významu svého povzdechnutí, že výkon funkce prezidenta Spojených států amerických je mnohem těžší práce, než si původně myslel. Hvězda televizních reality show se místo moudrého vůdce západního světa projevuje jako komediant, labilní osoba a bavič na sociálních sítích. Co je ale ještě horší, dokázal také, že se Bílému domu pod jeho vedením nedá věřit.

Tak například Kurdové, spojenci Američanů v boji proti samozvanému Islámskému státu, si už svou odměnu vybrali. Musí ustoupit Turecku v Sýrii a stáhnout se z Manbídže. O jejich osudu v Afrínu ani nemluvě.

Další dobrý příklad je jaderná dohoda s Íránem. Doplatila na nepochopení amerického prezidenta, že základem zahraniční politiky státu je kontinuita. Donald Trump z jaderného ujednání udělal cár papíru a z názoru svých spojenců nevýznamná slova, vyřčená do větru.

Až se vrátí skutečný státník

Ostatně i spojenci USA si už mohou o důvěryhodnosti amerického prezidenta udělat jasný obrázek. Například asijské země, které si slibovaly od dohody o transpacifickém partnerství vyvážení asertivního chování Číny.

Také Evropané a Kanada, s nimiž v otázkách obchodní spolupráce Donald Trump zachází jako s nepřáteli. Vydírá je také v oblasti společné obrany zpochybňováním amerických závazků v rámci NATO. Tarify na hliník a ocel zdůvodnil absurdním tvrzením, že unijní státy i Kanada jsou bezpečnostní riziko pro Spojené státy.

Co se týká samotného severokorejského diktátora, vůdce z hlediska demokratických hodnot naprosto odporného režimu, ten také není zrovna vzor důvěryhodnosti. Když Kim Čong-un s velkou pompou za přítomnosti zahraničních novinářů nechal zničit komplex pro zkoušky jaderných zbraní, bylo to jen prázdné gesto. Podle tvrzení čínských seismologů se zřítila část podzemních tunelů, takže polygon se stal stejně nepoužitelný.

Navíc Kim už jaderné zbraně má. Teď jen potřebuje pokročit s miniaturizací a vyvinout dostatečné nosiče. Severní Korea navíc už v minulosti několikrát své sliby dodržovala jen do doby, dokud chtěla. Jakýkoliv slib severokorejského diktátora je Američany stejně nevynutitelný, protože z jejich vojenské síly si KLDR mnoho dělat nemusí. Než by případný úder skončil, i konvenčním dělostřelectvem by Severní Korea proměnila jihokorejský Soul v sutiny.

Ostatně jediné, na co Pchjongjang dá, je názor Číny, která ho doposud hospodářsky držela nad vodou. Až i ona zvedla obočí, začala se Severní Korea chovat vstřícněji. A o bezpečnostních zárukách Západu výměnou za likvidaci jaderného programu a arzenálu by své mohla vyprávět Ukrajina i zesnulý lybijský vládce Muammar Kaddáfí.

Co tedy zbývá jiného než zhodnotit, že oba politici v Singapuru dostali, co chtěli. Donald Trump získal mediální pozornost a šanci ukázat se světové veřejnosti. Kim Čong-un získal to samé, ale ještě něco navíc.

Americký prezident za mohutného potřásání rukou a plácání po ramenou legitimizoval zločineckého diktátora, který drží desítky tisíc lidí v pracovních lágrech, vyhladověl svůj lid a teď má pocit rockové hvězdy. Trump zapomněl, že Severní Koreu v minulosti označoval za „nejbrutálnější režim na světě“. Teď má pro Kima laskavé slova, mnohem laskavější, než pro premiéra Kanady.

Pokud chceme reálné a dlouhodobé výsledky, musíme počkat, až se do Bílého domu vrátí skutečný státník. A mezitím svými hlasy podporovat mezinárodní organizace, spolupráci a hlavně efektivní úpravy mezinárodního práva, které bude zároveň vynutitelné. Společné bezpečí výměnou za trochu suverenity stojí.