Proč Amerika práskla dveřmi (2018)

Jde o jeden z předních orgánů Spojených národů. Rada vznikla teprve před dvanácti lety, kdy nahradila Komisi pro lidská práva, jež byla kritizována pro bídné výsledky a zaujatost. Potíž je, že Rada je na tom podobně jako komise.

Pro ilustraci – v současné době v ní dodržování lidských práv hlídají mimo jiné Čína, Pákistán, Katar, Saúdská Arábie nebo Spojené Arabské Emiráty. Země, v nichž ženy nesmějí chodit samy po ulici, dohlížejí na práva žen. Státy, které popravují homosexuály, hlídají práva sexuálních menšin. Vlády, jež masakrují své minority, za peníze OSN pečují o práva náboženských a etnických menšin.

Světová choroba

Je to samozřejmě důsledkem principu, který znevěrohodňuje i celou OSN, totiž fakt, že obyvatele diktatur zastupují na světovém fóru jejich vlastní diktátorské vlády.

Situaci dobře vystihuje pořekadlo o kozlech zaměstnaných na pozici zahradníků. Celý systém navíc umožňuje hlasovat určitým zemím v blocích, jde zejména o skupinu afrických a blízkovýchodních států, případně ve spojení s Čínou, Kubou a Ruskem. Mnohé ostatní státy se raději tlaku podřídí nebo se zdrží hlasování.

K žertíkům z prostředí Rady pro lidská práva z posledních měsíců patří vystoupení íránského ministra spravedlnosti. Tento muž je současně na sankčním seznamu Evropské unie pro porušování lidských práv. Íránský exil ho spojuje s masakrem několika tisíc politických vězňů z roku 1988.

Krátce nato Rada schválila sadu dalších pěti rezolucí proti Izraeli. Ostatně právě postoj této instituce k Izraeli je jednou z hlavních příčin, proč Američané odcházejí.

Rada pro lidská práva se nezabývala masakry v Dárfúru, stavem lidských práv v Tibetu, situací v Zimbabwe nebo poměry v Severní Koreji. Přesto si krátce po svém ustavení odhlasovala, že hodnocení Izraele a jeho jednání bude pevnou součástí všech jejích zasedání.

Bez ohledu na to, jak kdo hodnotí jednání jeruzalémské vlády, její policie nebo armády, je zřejmé, že v současné době funguje Rada pro lidská práva jako přední ochránce porušovatelů lidských práv. Izraelské a palestinské téma se pro tento účel z různých důvodů velmi dobře hodí.

Zůstává otázkou, zda je Trumpovo rozhodnutí i tak správné. Jeden druh jeho kritiků tvrdí, že se americký prezident opět projevil jako chorobný unilateralista, který není ochoten spolupracovat s ostatními. Příkladem má být odchod od klimatické dohody, transatlantické obchodní dohody nebo jaderné dohody s Íránem.

Bláznova moudrost

Jiní tvrdí, že Trupovi jsou lidská práva stejně ukradená, vždyť se docela vesele baví s lidmi, jako je Kim Čong-un nebo Rodrigo Duterte, dokonce se zdá, že jsou mu milejší než demokratičtí politici. Američané prostě odejdou, a dost.

Další druh kritiků soudí, že Trump dělá chybu, protože odchod znamená ztratit jakoukoli možnost věci ovlivnit. Tak zní i česká reakce na americké rozhodnutí odejít. A čtvrtý druh má jasno v tom, že Donald Trump je v zajetí sionistů.

Trump v případě dramatického odchodu z formálně důležité instituce OSN možná uplatňuje stejný přístup jako i v jiných otázkách. Věří, že Amerika má tak těžkou váhu, že si vyhroceným přístupem nakonec vynutí zásadní změnu pravidel.

To není úplně jisté, protože řadě států současná situace zcela vyhovuje. Například Čína amerického odchodu ve svém prohlášení zalitovala a za sebe slíbila, že ona bude i nadále bojovat za větší ochranu lidských práv.

Kritiků amerického rozhodnutí se v řadách států s lepší pověstí, než má Čína, objevilo hodně. Pokud ovšem demokratické a svobodné země s trapnou situací v Radě pro lidská práva nic neudělají, dost těžko mohou vinit Donalda Trumpa.