Slušný člověk Dominik Duka (2018)

Debaty se točily hlavně kolem scény, ve které Ježíš znásilňuje muslimku a dalece přesáhly obzory české divadelní komunity. K tématu se během posledních měsíců stihli vyjádřit konzervativní katolíci, politici z KDU – ČSL, brněnští radní a v neposlední řadě i hlava české katolické církve Dominik Duka.

Ten spolu s dalšími biskupy a kardinály odsoudil hru jako „rouhání“, které je lidsky neakceptovatelné. V návaznosti na to zrušili biskupové podporu úplně jinému projektu Re:publika, vytvořenému ke stému výročí založení Československa, čistě jen proto, že se stejně jako Divadelní svět odehrává v Brně. Oko za oko, zub za zub.

Bodyguardi nenávisti

Když konečně přišlo na uvedení „problematické“ a „kontroverzní“ hry, vložili se do akce i další aktéři – Miroslav Sládek a především spolek Slušní lidé. Ošlehaní muži z posilovny, navléknutí v modrých stejnokrojích, si na rozdíl od ostatních udělali čas a na představení se rovnou přišli osobně podívat. A to je správně.

Už v tomto gestu je totiž jasně vidět primární způsob komunikace Slušných lidí z Brna – hlavní roli v něm už dlouhodobě hraje obsesivní potřeba fyzické konfrontace.

Mohli jsme si toho všimnout už před lety, kdy část skupiny svou agresivní návštěvou atakovala brněnskou kavárnu Tři ocásci, která byla otevřeně solidární s uprchlíky nebo v situaci, kdy se Slušní lidé snažili vystopovat radního Matěje Hollana, protože měli nutkavou potřebu mu zblízka a kolektivně něco vysvětlit.

Víkendový protest, během kterého společnými silami blokovali divadelní představení, nebyl ničím jiným, než další demonstrací jejich fyzické síly. Bez ní by se k žádnému ze svých veřejných výstupů nikdy neodhodlali, jinou sílu totiž neznají, ani nemají. Zásah do průběhu inscenace proto nebyl projevem hluboké katolické víry, která se radikálním evropským divadlem cítí být zasažená a ohrožená.

Nepramenil z obav o „hodnoty“, z pocitu zmatení na základě proměny světa, uhánějícího cestami, které někdy neznáme, jindy odmítáme a občas se jich bojíme. Byl jenom snahou ukázat celé společnosti, kdo má z hlediska svalů navrch a co to vlastně všechno může znamenat. Je jenom dobře, že diváci jim bojkot opláceli nekontrolovatelným veselím. Společně s herci si pauzu, vzniklou čekáním na Policii, krátili radostným tancem.

Dominik Duka zásah do představení uvítal. Partičku v modrém dokonce veřejně politoval – měla přece potíže. Kdyby byl český kardinál podobně otevřený jako je papež František, už dávno by se s projevy „slušnočešství“ osobně sám setkal a vyhazovači z brněnských diskoték by si ve své politické práci určitě našli čas i na církev. Jenže jako papež František Dominik Duka prostě není.

A skutečnost, že v něm a v české církevní obci Slušní lidé nevidí protivníka, ale spojence, o kterého se lze ve veřejném prostoru opřít, o něm vypovídá mnohem víc, než by si pravděpodobně byl schopný přiznat. Možná, že by primas český mohl Slušným lidem rovnou nabídnout místo ochranky. Jako církevní bodyguardi se osvědčili dokonale, tak proč v tom konečně neudělat jasno.