Mohl by už Babiš nechat Havla spát? (2018)

Pokud ten někdo má ještě na předsedu vlády vliv, bylo by od něj zodpovědné, aby jej ještě jednou využil a požádal Babiše, ať si to celé už nechá od cesty. Je to jen nevkusné.

Ale protože to vypadá, že si Babiš tuhle argumentační figuru bohužel oblíbil, pokusíme se mu aspoň napovědět, v čem je problém.

Za prvé, Václav Havel je už skoro sedm let po smrti, takže některé věci nemůže předsedovi vlády vysvětlit sám. Což samozřejmě neznamená, že se o jeho odkazu i chybách nemá debatovat, naopak – jen by měl Babiš nejspíš vědět, že by se svým kádrovým profilem měl účast v každé takové diskusi pečlivě zvažovat a když už se neudrží, mohl by si aspoň nastudovat některá základní fakta.

Ilustrujme si to kupříkladu na nedávném premiérově rozhovoru pro Novinky.cz, kdy jako argument pro ospravedlnění první přímé komunistické účasti na moci prostřednictvím podpory jeho kabinetu Babiš používá zřejmě nesmrtelnou historku: „Znovu opakuji, že i Václav Havel byl zvolen hlasy komunistů.“ Dobře, výzva přijata.

Václav Havel byl skutečně v prosinci 1989 zvolen jednohlasně Federálním shromážděním, vzešlým z komunistické parodie na volby v roce 1986. Byla to jedinečná historická chvíle uprostřed probíhajícího převratu, při němž se komunisté vzdali moci výměnou za poklidný průběh celé bleskové akce v rámci čehosi, co bychom mohli nazvat i pokusem o národní smíření.

A Andrej Babiš by skutečně neměl být ve vlastním zájmu tím, kdo bude Havla za tenhle mírumilovný proces kritizovat. Ale možná by si měl vzpomenout i na to, že ještě na jaře 1989, v době, kdy se těšil z marockého slunce v rámci svého pobytu na misi Podniku zahraničního obchodu (PZO), seděl Václav Havel ve vězení za účast na Palachově týdnu.

Komunisté Havla upřímně nenáviděli, báli se ho, léta ho šikanovali a zavírali – ano, byla to stejná strana, jejímž byl Babiš od roku 1980 členem. Havlova první volba nebyla výrazem souznění Havla s komunistickou mocí, jak se tu snaží Babiš publiku vsugerovat, ale definitivním přiznáním porážky, po níž mohl Babiš z KSČ vystoupit a věnovat se jiným životním aktivitám.

Ani Havel neřídil Československo jako firmu

Je jistě pravda, jak upozorňuje dále Babiš, že na zvolení Havla měl svůj velký podíl i tehdejší předseda vlády Marián Čalfa, nomenklaturní komunista od školních let. Jen není jasné, co na tom Babišovi vadí – byl to právě Čalfa, kdo ukázal, že někdejší chytřejší opory režimu mohou udělat velkou kariéru i v nových svobodných časech – a mnozí ho následovali. Kupříkladu Babiš, aby to bylo úplně srozumitelné.

A ještě taková drobnost: volba z prosince 1989 byla poslední, v níž Havel komunistické hlasy dostal. Při žádné ze čtyř dalších, jimiž prošel (1990, 1992, 1993 a 1998), se to už neopakovalo.

Havel zůstal pro komunisty nepřítelem a oni pro něj. V letech 1990 – 2003 bylo nepředstavitelné, že by byli komunisté někdy pozváni na Hrad ke konzultacím o čemkoliv, nebo že by snad prezident řečnil na jejich sjezdu.

Andrej Babiš by v téhle souvislosti možná ocenil ještě některé další informace. Kupříkladu o Havlově podílu na zavedení poměrného volebního systému po roce 1989. „Dobře víte, že já jsem příznivcem většinového systému. To byla zásadní chyba, že pan prezident Havel to nedovezl ze Spojených států. Největší chyba,“ pravil předseda vlády kupříkladu v rozhovoru pro Český rozhlas loni v listopadu.

Takže jen pro pořádek: americké prezidentské volby, o nichž Babiš mluví, se nekonají podle většinového systému. To by se teď americká prezidentka jmenovala Hillary Clintonová.

Ale to je vlastně jen detail. A vynechme teď také fakt, že česká ústava, podle níž teď musí Babiš vládnout a v níž je poměrný systém pro sněmovnu určen, vznikala hekticky na konci roku 1992, kdy byl Havel po rezignaci na post federálního prezidenta v červenci toho roku dočasně mimo denodenní politiku, kterou tehdy zcela ovládal Václav Klaus. (Andrej Babiš v tu dobu podle svých slov přemýšlel o založení kanceláře Petrimexu v Praze.)

Václav Havel byl skutečně zpočátku příznivcem většinového systému, pak kývnul na poměrný, aby toho už v roce 1991 velmi litoval. Svědčí to o mnohém, kupříkladu atmosféře doby, která si instinktivně nepřála další vládu jedné strany, byť by to bylo pro změnu Občanské fórum – o rozhodování v prvních měsících roku 1990 bylo napsáno mnoho pozoruhodných textů, které lze premiérovi jen doporučit ke studiu.

To hlavní, co by si z četby mohl odnést, by byl poznatek, že ani Václav Havel se svou formální i neformální autoritou nemohl řídit Československo ani Občanské fórum jako Agrofert, protože mu nepatřilo – a že se i tento velký muž dokázal sklonit před kompromisem. Zemi tím rozhodně neublížil.

Je ještě něco, co by Andrej Babiš potřeboval vědět?