Johnson a burka, aneb klaun Boris opět ve středu pozornosti (2018)

Byl totiž ve znamení vtípku exministra zahraničí Borise Johnsona a oživení už staršího sporu, zda podobně jako zákaz kapucí a zakrývání tváře u mládeže, bude nutné na veřejnosti zakázat s ohledem na nebezpečí terorismu a nežádoucí anonymitu nošení nikábu či burky. Ty sice v Británii nosí jen skupina salafistických a wahábistických muslimek v počtu asi jednoho tisíce, ale vzbuzují emoce.

Boris Johnson, který s oblibou vystupuje coby politický klaun a nemá daleko k různým vtípkům, se tentokrát zjevně přepočítal, když v týdeníku Sunday Telegraph v reakci na první pokutování muslimky v burce v Dánsku po přijetí zákazu jejich nošení napsal, že by se v Británii nemělo takto tvrdě postupovat.

Zároveň se však tázal, proč muslimské ženy chodí se zakrytou tváří a vypadají se štěrbinou na oči jako „poštovní schránky“. Dodal pak, že by se cítil zcela oprávněn požádat ženu takto zamaskovanou a „vypadající jako bankovní lupič“, aby ve škole či v univerzitní posluchárně nikáb sňala.

Dva dny bylo ticho, ale pak se ozvaly hlasy vůdců Muslimské britské rady a levicové feministické organizace. Tvrdily, že ženy mohou nosit, co chtějí a obvinily Borise z islamofobie a z rasismu. Ozval se také lord Sheikh, zakladatel konzervativního muslimského fóra a baronka Warsi, oba požadující, aby předseda strany Brandon Lewis přinutil Borise k omluvě a přidala se i premiérka Mayová. Jiné hlasy pak žádaly o stranické vyšetřování a vyloučení ze strany.

Má burka oporu v Koránu?

Žert nepochopili ani někteří labouristé, ani bývalý generální prokurátor Dominic Grieve, který v narážce na Johnsonovy zjevné ambice a náznaky, že se chce stát „hitem“ blížícího se sjezdu strany, prohlásil, že by z ní vystoupil, kdyby se Boris stal jejím vůdcem.

Z tvrdých brexitářů se Borise zastal jejich vůdce Rees-Mogg a Nadine Dorriesová, která tvrdila, že Johnson byl příliš mírný, ale ozývá se také stále více osobností bez ohledu na postoj k brexitu. Včetně známého komika Rowana Atkinsona, který napsal deníku The Times, že coby autor vtipů na bigotní náboženské chování považuje Borisův vtip o připodobnění žen v nikábu k poštovní schránce za povedený a že nemá cenu, aby se bigotům omlouval.

Borisův otec, bývalý poslanec, pak syna bránil v rozhovoru s televizí Sky, že prý nezašel tak daleko, jak by bylo třeba a začali jej hájit i progresivní muslimští činitelé, včetně oxfordského imáma Taje Hargeye. Ten tvrdil, že burka nemá žádnou oporu v Koránu, je zakázána nejen v Dánsku, Francii, Belgii, Rakousku, Bulharsku a Bavorsku, ale i kolem Kaaby v Mekce a označil jí za „pátou kolonu“, tedy předvoj Islámské republiky v Británii.

Tázal se také, jak vůbec můžeme v naší liberální demokracii dovolit lidem zakrývat si tváře a zda je veřejná anonymita jedním ze základních lidských práv. Měl by však asi tyto otázky adresovat Borisovi, který se vrátil z dovolené a omlouvat se nehodlá. Už se přece dostatečně zviditelnil, a tak je mu to možná šum a fuk.