Škodí českým školám selektivnost? (2018)

Podle Jany Strakové, která se dlouhodobě zabývá nerovnostmi v našem školství, je tato skrytá výběrovost větším problémem než víceletá gymnázia, o nichž se v souvislosti s nezdravou selektivností škol mluví nejčastěji.

Na rozdíl od víceletých gymnázií totiž nikdo přesně neví, kolik procent dětí navštěvuje tyto elitní školy a třídy, ani jak fungují. Určitou představu si nicméně vytvořit můžeme.

Některé školy jsou elitní prostě díky své poloze – například na pražských Vinohradech. V jejich spádové oblasti je vysoce nadprůměrná koncentrace vzdělaných, bohatých a také asertivních rodičů. Ti vytvářejí tlak na ředitele, aby školu přizpůsobil jejich představám. Nic proti tomu.

Potíž může být ale například v tom, že dětí takových rodičů je v okolí školy mnoho. Včetně těch, které do příslušné čtvrti rodiče účelově přihlásí k pobytu v rámci tzv. „zápisové turistiky“. Některé školy tak údajně už ze zápisu dělají malé přijímací zkoušky. A to už je minimálně na hraně zákona.

Zrušit špatné školy?

Výhodou škol na území movitých rodičů je nepochybně to, že rodiče velmi vstřícně reagují na prosbu ředitele o sponzorský dar. Jak říká ředitel jedné elitní veřejné školy – „Sto tisíc mám bez problémů prakticky hned“. Pak se ovšem třeba rekonstrukce šaten dokončí mnohem snadněji než někde na periferii.

Peníze se ovšem mohou vybírat i tam, kde rodiče tak bohatí nejsou, nicméně si přejí zachování či vytvoření nějakého nadstandardu. Přes sdružení rodičů se vybírá třeba 30 tisíc na třídu měsíčně, aby ředitel udržel kvalitní obětavé učitele. Nebo aby mohl vytvořit nějakou speciální třídu – se zaměřením na jazyky nebo matematiku.

Česká školní inspekce autorovi tohoto komentáře sdělila, že o problému ví, sleduje ho při jednotlivých inspekcích, vyřizuje na toto téma stížnosti, ale systematicky zmapovanou situaci také nemá. Podle inspekce taková výběrovost českým školám škodí. Mimo jiné i v jejím důsledku totiž chodí jen menšina žáků do škol, které kladou důraz na úspěch každého žáka.

To je dost skličující: Mezi školami, kam chodí děti v rámci povinné bezplatné školní docházky, jsou obrovské rozdíly. Nelze tvrdit, že běžná základní škola je nutně špatná. Přesto zřejmě platí, že možná většina českých dětí chodí do škol, kde ředitelé a učitelé víceméně rezignovali na to, aby se žáci opravdu něco naučili, aby se rozvíjeli, aby měli úspěch. Bez ohledu na to, z jaké rodiny a s jakým talentem do školy přicházejí.

Co s tím? Politiky často na prvním místě napadá represe – omezovat soukromé školy, rušit víceletá gymnázia, posvítit si na veřejné školy, které příliš vybočují z řady. V něčem mají pravdu: Některé školy by se rušit nebo změnit opravdu měly. Měly by to být ale ty špatné školy.