Kiska opravdu není Zeman (2016)

Přidal: Premek |

Srpen 21, 2018

Jindřich Šídlo. Komentář.

Natočeno 2016. Premiéra 29. 2. 2016 v rámci cyklu Názory a argumenty (ČRo Plus).

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Kiska opravdu není Zeman. In web ČRo Plus, 29. únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nedělní rozhovor České televize se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou vyvolal očekávané reakce na očekávatelných místech.

Úplně konkrétně tedy u odpůrců českého prezidenta, kteří už tři roky trpí porážkou Karla Schwarzenberga a následným výkonem Miloše Zemana, který nevynechá jedinou příležitost, aby dal najevo, jak moc pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí, nebo si jej dokonce dovolí kritizovat.

A tenhle kolotoč vzájemných akcí a reakcí bude ještě pokračovat minimálně dva roky, ale možná také sedm, pokud se prezident Zeman rozhodne svůj post obhajovat, což se dá čekat – stejně jako jeho vítězství. Řekněme si ale oblíbeným politickým slovníkem: „v tuto chvíli“ to vypadá na poklidnou cestu k obhajobě mandátu.

Ale celkem jistě se dá čekat, že i příští tři roky budeme z jisté části české společnosti slýchávat smutné srovnávání českého a slovenského prezidenta, jak jsme to viděli v neděli večer. Kiska je opravdu úplně jiný osobnostní typ než Zeman a nepochybně bližší tomu, co bychom mohli nazvat snem liberálního městského voliče: reprezentuje moderní otevřené Slovensko, které přesně ví, kam chce patřit a mířit.

Pokud si ale někdo myslí, že Kiska svým postojem například k imigrantům Slovensko spojuje, zatímco Zeman tím svým Česko rozděluje, je na hlubokém omylu.

Kiska před dvěma lety porazil v druhém kole přímé prezidentské volby premiéra a předsedu strany SMER Róberta Fica, což mnoho optimistů chtělo vidět jako začátek konce muže, který na Slovensku vyhrál troje parlamentní volby od roku 2006 a jeho výsledek byl vždy lepší než ve volbách předchozích.

Teď ale Ficova strana postavená výhradně na jeho osobě s jistotou vyhraje i ty čtvrté, které se budou konat nadcházející neděli. Nic na tom nezmění ani Kiska, jehož pohled na migranty se od toho Ficova či Zemanova významně liší.

Politický debutant Kiska v roce 2014 vyhrál, protože – jak říká například Magda Vašáryová – se v jednu chvíli v příznivé atmosféře sešlo několik příznivých okolností a s nimi i lidí, kteří byli schopni udělat ty správné věci. Ale také to byla doba, kdy o příchodu milionů migrantů mluvil ještě v Evropě málokdo. A rozhodně to nebylo téma voleb, zvlášť ne těch slovenských prezidentských.

Tábor prezidentových odpůrců v Česku dnes hledá „svého Kisku“, který by byl schopen předvést stejnou senzaci jako opravdový Kiska na Slovensku a senzačně porazit jasného favorita. A proto je pro české prostředí tak přitažlivý – jako důkaz, že to jde i v přímé volbě, která s sebou nese i riziko, že se v ní většina voličů vybere svého kandidáta úplně sama.

Dvoukolová přímá prezidentská volba není soutěž moudrosti a ušlechtilosti. Je to velmi tvrdý souboj o to, kdo dostane o jeden jediný hlas (nebo o půl milionu jako Zeman v roce 2013) víc než finálový soupeř.

Zeman a Kiska to zvládli – ale případní vyzyvatelé českého prezidenta v lednu 2018 a jejich voliči teď musejí mnohem víc sledovat a studovat postupy Miloše Zemana, než se v romantické naději upínat ke slovenskému zázraku.

Eseje, fejetony, přednášky