Vláda a ženy. Jaké političky potřebujeme? (2018)

Ještě to nejsou dva měsíce, co zemřela naše první polistopadová ministryně spravedlnosti, Dagmar Burešová, skutečná dáma a odbornice na slovo vzatá. A je to ani ne měsíc, co si sotva jmenovaná ministryně spravedlnosti Malá nejprve ušila z ostudy kabát a pak vládu kvapem opustila. K úlevě všech, možná i vlastní.

Tři možná na první pohled nesourodé informace, ale něco je přesto spojuje, ženy ve vládě. Těch v naší vládě není moc, toho času čtyři. Střídají se stejně hbitě jako se hrají vládní škatule hejbejte se. Ženy mají spolurozhodovat o tom, jak se bude lidem v téhle zemi žít a vzhledem k tomu, že tvoří víc než polovinu české populace, musí se s nimi počítat.

Ale pozor, gender mě nikdy příliš nezajímal. Jsem přesvědčená, že kvalitní ženy se prosadí i bez kvót, pokud se ovšem rozhodnou jít do politiky. Gender dnes, kdy se může za ženu přihlásit i muž, stačí se rozhodnout a hormonálně se transformovat, ztrácí poněkud střelivo.

Odkud se berou ženy, které nakonec, byť na krátký čas, rozhodují a nás ostatní reprezentují, to je rozhodně zajímavé. Nejen zda jsou odborně způsobilé, u nově přišedších to brzy ukáže čas, ale i to, jak vypadají, jak se chovají, jak se oblékají (zvláště když mají nějaká kila navíc) a jak chápou své postavení. Například že něco, dejme toho i ze svého „vkusu“, musí obětovat.

Nastavit vkus a špetku elegance

Podobně například tlumočnice, i na té nejvyšší státní úrovni, nesmí nikdy vypadat lépe, než politička, kterou doprovází. Zkrátka je tu jistý protokol, který k nejvyšším pozicím patří. A přesto se lze v něm pohybovat elegantně a s vkusem. Premiérka Tereza Mayová může jít svým šatníkem příkladem.

V tomhle smyslu defilé žen na našem vládním molu není moc povzbudivé. Vybavuje se mi proslulá asistentka premiéra Nečase, Jana Nagyová. Jakoby nastavila jakýsi trend východoevropské ordinérnosti a nevkusu a on úspěšně trvá dál. Třeba jenom ty barevné vlasové kreace a rozpuštěný dlouhý vlas, ten je stále v oblibě.

Říkám si, jak je to možné? Dělá to „mikroklima“ vládních zasedaček, jídelen, kuloárů či limuzín BMW? Jsou snad prostředí, kde se o nás rozhoduje, stále ještě infikovaná nějakým zpětným chodem? A přitom inspirace a možností, co se sebou udělat, je jako nikdy předtím.

Kdy konečně uvidíme ve vládním hloučku moderní, elegantní, sebevědomou a vzdělanou ženu, která ví, jak reprezentovat? Pár jich tam za těch 30 let bylo, zmínila jsem Dagmar Burešovou, ale dámy kalibru Nagyové je v poslední dekádě hrubou silou vytlačily z obrazu.

Takže se vracím na začátek. Dámy z naší vlády by si měly povinně nastudovat Vládu, onen dánský seriál. Je to velmi poučné a proslýchá se, že předobrazem hlavní postavy Birgitte Nyborgové byla reálná politička. Její cesta až na samý „vrchol“ se mnohých našich dam nebude týkat, ale ukazuje směr.

Stačí sledovat, jak se vyjadřuje, jak se obléká, jak se chová i ve stresových situacích a jak ovládá svou ženskost. Vím, noblesa se nedá naučit, ale nastavit vkus a aspoň špetku elegance s pomocí boží a šikovného vizážisty by snad šlo. Jednu takovou máme v Bruselu. Ať se dámy ve vládě učí alespoň od ní.