Spravedlnost v Čapím hnízdě (2018)

Čtvrteční verdikt státního zastupitelství si to ale nezaslouží. Je mimořádně důležitý. Říká nám, že Andreji Babišovi zhasla podstatná naděje. Návladní Jaroslav Šaroch prozkoumal jeho stížnost velmi pečlivě, až to budilo jisté pochybnosti, co na tom Šarochovi tak trvá, když případ dozoroval od počátku.

Výsledek by příznivci konspiračních teorií mohli číst zhruba takto: To je ale chytrá taktika. Takže obvinění Jaroslava Faltýnka je zrušeno, nejspíš, aby se nemohlo říct, že je to účelová politická objednávka. Ale Babiš i jeho blízcí jsou stíháni dál, protože díky Faltýnkovi teď přece nikdo nemůže říct, že by šlo o účelovou politickou objednávku. Rafinované.

Anebo se na to lze podívat střízlivýma očima. Babiš, Faltýnek a další hrdinové v podstatě banálního příběhu údajného úvěrového podvodu procházejí běžnými procedurami trestního práva. Dostává se jim zacházení jako komukoliv jinému v systému, který jistě není bezchybný, ale stále v něm fungují pojistky.

Nebo aby to pochopil osobně předseda vlády, o tom, jestli někdo něco ukradl, rozhoduje v Česku soud na základě obžaloby státního zastupitelství. Nikoliv kupříkladu předseda vlády ochotný vykládat o tom, kdo je zloděj a co ukradl, celé hodiny. Říká se tomu právo na spravedlivý proces, v němž se obžalovaný může dočkat osvobozujícího rozsudku a Andrej Babiš má velké štěstí, že žije v zemi, která mu to garantuje.

Což je pro její občany vcelku důležitý pocit, na jehož základě si také ke své zemi vytvářejí jistou míru loajality. Může-li policie pod dozorem státního zástupce stíhat i předsedu vlády, žijeme ještě v relativně normální svobodné zemi.

Sklapnout podpatky, mlčet a čekat na spravedlnost

Je to ovšem sám předseda vlády, kdo systematicky tenhle pocit nabourává. Samozřejmě, že se jako obviněný může hájit, jak sám uzná za vhodné, tedy i hysterickými výkřiky, že celé Čapí hnízdo je temné spiknutí, účelová politická objednávka nebo jak to přesně říká.

Jen je trochu nepříjemné, že to říká z pozice předsedy vlády, nejmocnějšího muže země. Pokud si ona nikdy blíže nepopsaná mafie stojící za Čapím hnízdem, troufne na samotného premiéra, jak si asi v souboji stojí obyčejný neprivilegovaný občan?

A proč by měl věřit, že Babiš a jeho jednobarevná vláda ministrů, z nichž mnohým už stejně o nic nejde, svou propůjčenou moc nezneužívá úplně stejně, případně podle hesla „naši na ně klekli“ ještě mnohem hůř?

Zvykli jsme si už na ledacos. Andrej Babiš už jako stíhaný politik vyhrál jasně volby. Stal se prvním obviněným předsedou vlády v české historii. Stále ještě to neznamená, že je vinen. Možná se ještě v tomhle volebním období dočká rozsudku.

Pokud sežene pro svou vládu většinu, má právo vládnout. Nemá ale právo destruovat zbytky důvěry v právní stát, který tu doufejme bude i poté, co ho jednou voliči pošlou do penze či do opozice – a to se jistě stane, tak jako každému politikovi.

Jinými slovy: to nejlepší, co Andrej Babiš ve své politické kariéře může udělat, je sklapnout podpatky, mlčet a čekat na spravedlnost. Předem díky.