Matteo Salvini šíří pohádky o zlém Bruselu (2018)

Současná vláda, kterou tvoří populisté dvojího druhu, protisystémové Hnutí pěti hvězd a pravicová Liga, měla při hledání viníka brzy jasno, když prstem ukázala dvěma možnými směry. Jednak na dálniční společnost, která skutečně mohla zanedbat údržbu vytíženého a z hlediska konstrukčního ne úplně jednoduchého mostu.

Avšak druhá linie, kterou razí zejména šéf Ligy a ministr vnitra Matteo Salvini, je překvapivá. Za všechno údajně může Brusel a jeho instituce. Nutily totiž předchozí italské vlády, aby odbourávaly zadlužení státu tím, že škrtaly, kde se jen dalo. Mimo jiné i na investicích do silniční a jiné dopravní infrastruktury.

Salvini, který od nástupu nové vlády začátkem června úspěšně hraje roli „muže naplněného spravedlivým hněvem“, pohrozil směrem k Evropské unii, že jeho země si nenechá zvenčí diktovat, jestli může nebo nemůže použít miliardy na nové silnice a mosty. Vláda v Římě prý jednoduše „vezme peníze do hrsti“ a nebude se starat o nějaká bruselská rozpočtová kritéria.

Jenomže realita je taková, že ze strany Evropské unie žádná omezení neexistují a nikdo tudíž Italům nebránil a ani nebrání, aby na to peníze vynaložili. Pakt stability nikomu nepředepisuje, na co své peníze použije, ale pouze stanovuje limity pro nové zadlužování. V právě končícím sedmiletém rozpočtovém období navíc dostala Itálie 2,5 miliardy eur na investice do infrastruktury. Jestli a jak byly použity, je věcí Říma.

Komunistická frakce a růženec v ruce

Podobně často kritizuje šéf Ligy, že v aparátu bruselské byrokracie se to jenom hemží Němci a Francouzi, zatímco Italové jsou v menšině. I tady je opak pravdou. Jak ukazuje nedávno uveřejněná statistika, jsou zde právě Italové zastoupeni nadprůměrně, a to s 12 procenty, zatímco Němců je tam necelých osm procent.

Nepřekvapí proto, že například strategie na záchranu finančního ústavu Banca Monte dei Paschi di Siena, jehož pád hrozil rozkolísat celý bankovní systém v eurozóně, pocházel z pera italských úředníků v Bruselu. Španělé s jejich bankami před lety takové štěstí na krajany v aparátu Komise neměli.

Skoro by se chtělo říct, že je nejvyšší čas, aby se s Matteo Salvinim sešel šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker a se svým nechvalně proslulým polibkem ho přivítal v unijní realitě.

Když už o ničem jiném, tak by mohli najít společnou řeč nad myšlenkami Karla Marxe. Křesťanský sociál Juncker je jak známo nedávno obhajoval při projevu v Marxově rodném Trevíru při příležitosti 200. výročí jeho narození, za což sklidil oprávněně kritiku hlavně ve východní části Evropy.

Salvini zase kdysi začínal politickou kariéru jako člen komunistické frakce v rámci severoitalského separatistického hnutí a jako nadšený Evropan. Teď se naopak s růžencem v ruce prezentuje jako největší obhájce křesťanských hodnot v zemi a nenechá na unii ani nit suchou. Inu, to jsou paradoxy.