Novináři by se neměli vzdát bez boje (2018)

Ve stručnosti jde o to, že média platí novináře, kteří vytvářejí zprávy a tyto zprávy pak publikují internetové platformy, aniž by za ně novinám, televizím a rádiím platily. Důsledkem toho Google či Facebook nevědí, co s penězi, zatímco redakce skomírají, protože novinařina se prodražuje a na novináře je stále méně peněz.

Pohledy na tento problém jsou dva. Na jedné straně jsou novináři, kteří vyzývají poslance Evropského parlamentu, aby zakročili proti zlodějně a přinutili provozovatele internetu platit za zveřejňování odkazů na cizí práci.

Na straně druhé u europoslanců lobují za Google či Facebook Piráti, kteří europoslance vyzývají k záchraně svobody internetu a k odmítnutí cenzury. Jde o zásadní spor ve kterém nemohou mít pravdu obě strany.

Oblíbený slogan Pirátů zní „internet je naše moře“. V praxi to znamená, že na internet pohlížejí jako na posvátnou krávu a o nějaké regulaci nechtějí ani slyšet.

Krást se nemá

Po skutečných pirátech mají v genech vlažný vztah k autorským právům, neboť na obsah internetu pohlížejí jako na kořist, která patří tomu, kdo se jí zmocní. V podání loupežníka je lup legitimní dovednost a místo aby se styděl, chlubí se svou šikovností.

Pro média, včetně těch internetových, jsou internetové vyhledávače a sociální sítě konkurencí, která parazituje na jejich produktech při prodeji reklamy. Vykrádáním médií zvyšují sledovanost.

Uživatel internetu to neřeší a má-li volit mezi placeným zpravodajským servrem a bezplatným přehledem převzatého obsahu, v naprosté většině vezme zavděk lupem, zprostředkovaným vyhledávači.

Možná boj s Googlem a Facebookem nelze vyhrát a budoucnost patří loupeživým Pirátům. Novináři by se ale neměli vzdát bez boje. Jde o princip. Krást se zkrátka nemá a pokud  internetové platformy nechtějí naši práci kupovat, ať sami dělají novinařinu a konkurují médiím vlastním zpravodajstvím. Pak je zde ještě otázka, jak mají média informovat o Pirátech. Nabízí se říkat o nich pravdu. Jsou to skutečně piráti.