Moc času a čas moci aneb Proč má srpen – augustus 31 dní (2018)

Snad kvůli tomu létu to nikomu nevadí, naopak. Nikdo si nestěžuje, a proto také jen málokdo pátrá po tom, proč. Vysvětlení nutno hledat hluboko v minulosti, v dějinách Říše Římské.

V roce 46 před naším letopočtem zavedl faktický vládce Římské republiky Gaius Iulius Caesar reformu starořímského kalendáře. Nový kalendář se po něm nazýval juliánský a v Evropě platil až do 16. století, kdy následovala další reforma, kterou zavedl papež Řehoř XIII. Od něj pochází i název našeho současného kalendáře – gregoriánský. Ruská pravoslavná církev však papežskou reformu nepřijala, a i proto pak tzv. Velká říjnová socialistická revoluce proběhla vlastně v listopadu.

Nicméně na počest Gaia Iulia Ceasara dostal jméno i jeden z měsíců: Julius, anglicky July, německy Juli, francouzsky julliet. Čeština má jako jeden z mála evropských jazyků originální názvy měsíců. Juliův měsíc se česky řekne červenec, což prý pochází od červené barvy zralého ovoce.

Ceasarův nástupce a dědic, Caesar Octavianus Augustus však k juliánské reformě přidal pár oprav. A římský Senát chtěl na jeho počest taktéž slavnostně nazvat jeden z měsíců jeho jménem. Hned ten následující, česky srpen, podle starořímského názvosloví, do nějž Gaius Iulius Caesar nezasahoval, ale měsíc Sextilis, tedy Šestý měsíc. Ve starém Římě totiž rok původně začínal březnem.

Letopočet od narození Ježíše Krista

Náš prosinec se tak dodnes v řadě světových jazyků jmenuje Desátý (latinsky December), byť je už dávno dvanáctý. Čert aby se v tom vyznal, ale zvyk je železná košile, a vlastně jen díky tomu se dodnes trochu vyznáme v čase.

Římský Senát se však mnohem lépe vyznal v pravidlech moci. Měsíc Sextilis, nově Augustus, byl prý o den kratší než Julius. A pojmenovat po aktuálně vládnoucím imperátorovi kratší měsíc samozřejmě nelze – to by mohlo snadno skončit tak, že by většina Senátorů byla taktéž kratší, jenže o hlavu.

Římští Senátoři si však dovedli hravě poradit: Augustu přidali den navíc, který ubrali již tak kratšímu únoru. A aby nenásledovaly tři dlouhé měsíce po sobě, převedli jeden den ze září na říjen a jeden den z listopadu na prosinec.

Jak vidno, zdánlivě obyčejná a hodnotově neutrální věc, jakou je kalendář, je dějinnou výslednicí astronomických zákonitostí, politických tlaků a náboženství. Některé ze starořímských měsíců nesly jméno po římských božstvech, například po Martovi, bohu války. My mu říkáme březen, neb v té době se v našich končinách příroda probouzí, raší břízy a zvěř začíná zabřezávat, nicméně Angličané i Američané mají March, Němci März, Francouzi Mars a Španělé marzo.

V úvodu jsem použil formulaci rok 46 před naším letopočtem. Ale správně je říci před Kristem, neb „náš“ letopočet se počítá od narození Ježíše Krista. Nemalá část obyvatel tzv. euroatlantického civilizačního okruhu však Krista ani nepovažuje za reálnou historickou postavu.

Muslimové, jejichž kalendář začíná naším rokem 662, kdy prorok Mohammed přesídlil z Mekky do Medíny, podobnými pochybnostmi o zakladateli svého náboženství netrpí. Letos píší rok 1428. Kdybychom počítali „náš“ letopočet od založení Říma, měli bychom rok 2771.

Co jsou ti Evropané vlastně zač? Letopočet počítají od narození někoho, v koho opravdu věří jen menšina. Měsíce mají pojmenovány buď podle starořímských božstev, anebo dokonce podle velmi starodávného počítání měsíců počínaje březnem neboli válečníkem Martem. A za prodloužení prázdnin o den vděčí asi poněkud ustrašeným římským senátorům.

Ještě vám přijdou někdejší spory o podobu hlasovacích většin v Evropské unii důležité?