Tsiprasova a Orbánova Evropa (2018)

Jejich projevy a myšlenky bude jistě dobré sledovat, protože oba do velké míry symbolizují současné problémy Evropské unie.

Začnu šéfem řecké vlády. V roce 2015 se dostal k moci na základě svého příslibu okamžitě ukončit jednání s věřiteli, zrušit úsporná opatření. Svou radikální rétorikou přispěl k nejedné vrásce a bezesné noci politiků v zemích eurozóny. Z hrůzostrašné představy se ale změnil v politika sociálně demokratického ražení.

Svou zemi provedl drastickými úspornými opatřeními, což ho může stát křeslo v čele vlády v příštích volbách. Má přibližně rok na zvýšení blahobytu Řeků, jinak volby prohraje. Jeho role se změnila natolik, že ho dokonce i předseda Evropské komise hájil před šéfem lidovecké frakce Manfredem Weberem. Ten minulý rok Tsiprase označil za komunistu s tím, že je mu líto, že je takový člověk v čele země.

Tsiprase se ale nezastává jen Jean-Claude Juncker. Řeckého premiéra za jeho zahraniční politiku chválí také Spojené státy, bývalý politický nepřítel, který ho nyní označuje za „základní opěrný bod NATO v regionu“. Také Německo, Francie a další země blahopřály k uzavření dohody o jméně s Republikou Makedonie.

Úspěch proslovů

Alexis Tsipras ale není jen politikem pocházejícím ze země symbolizující dopady hospodářské krize a politiky šetření v Evropské unii. Šéfuje také státu, v němž mají občané ne zcela neoprávněný pocit, že je zbytek unie opustil v otázce nelegální migrace. V Řecku v důsledku uzavření hranic a dohody s Tureckem uvízlo přes 60 tisíc běženců.

Na řeckých ostrovech se tísní v táborech, které měly být původně hotspoty, neboli registračními centry určenými pro krátkodobý pobyt. Další stále přicházejí, do Turecka se je vracet nedaří a jen na Lesbosu počet běženců překračuje kapacitu tábora třikrát. Na vzniklé situaci má nemalý podíl také maďarský premiér Viktor Orbán, který se chlubí svým nekompromisním postojem k migrantům.

Šéf budapešťské vlády promluví odpoledne na vlastní žádost. Chce svou zemi hájit před hlasováním pléna europoslanců o takzvané Zprávě Sargentiniové. Nizozemská poslankyně v ní píše o vážných obavách z dodržování vlády práva v Maďarsku, ohrožení svobody vyjadřování, práva na shromažďování, nedodržování práv běženců, Romů a Židů.

Její přijetí by se mělo stát dalším doporučením pro aktivování článku 7 evropských smluv, který může vést až k pozastavení hlasovacích práv Maďarska v Radě Evropské unie.

Viktor Orbán a jeho vláda se ale brání, že se jedná o hon na čarodějnice. Útok na legálně zvolenou vládu, tudíž vůli Maďarů, ergo útok na Maďarsko. Podle Orbána bude Evropská unie silná jen na základě silných evropských států. Demokracie nemusí být nutně liberální.

A ostatně všichni by prý měli být Maďarsku vděční za jeho ochranu kulturních a křesťanských hodnot Evropy. Ve svém proslovu se Viktor Orbán bude snažit svou politiku hájit. Hrát nebude jen o rezoluci pléna Evropského parlamentu, ale také o členství své strany v lidovecké frakci europoslanců.

Z ní se jej snaží už delší dobu umírněná část vystrnadit. V čele s poslanci ze Švédska, Nizozemska nebo Lucemburska. Viktor Orbán totiž ušel přesně opačnou cestu než Alexis Tsipras. Orbán se z umírněného středopravého politika stal noční můrou centristických stran, zatímco Tsipras dopadl přesně naopak.

Úspěch jejich proslovů ukáže, zdali se větší oblibě těší Tsiprasova vize posílené spolupráce a sdílení dobrého i zlého. Nebo vize posílení role národních států, oslabení integrace a chováním na úkor druhých v podání Viktora Orbána.