Sociální demokracie mává na rozloučenou (2018)

Ale stejně asi málokdo chápe, proč se má stát ministrem zahraničí právě tenhle sedmatřicetiletý muž, jehož první přímá politická zkušenost spočívá v aktuální kandidatuře na starostu Prahy 7. (Jímž by se stejně těměř s absolutní jistotou nestal.)

A pak jsou tu samozřejmě někteří, kteří chápou. Insideři z pražské sociální demokracie, kteří vám vysvětlí, proč má ministerstvo – spojené tradičně bez ohledu na držitele úřadu se solidní prestiží – řídit právě zcela neznámý Petříček, dlouholetý asistent zavrženého kandidáta Miroslava Pocheho.

A ne třeba náměstek ministra obrany a kandidát na pražského primátora Jakub Landovský, jedna z mála vycházejících hvězd ČSSD, pokud se o něčem takovém dá vůbec ještě v ČSSD mluvit.

Sociální demokraté sehráli partii o Černínský palác velkolepě. Zahnali prezidenta Zemana i premiéra Babiše do kouta – a nechali se tam zmlátit jako pes. Teď zcela bezpodmínečně kapitulovali a tou nejzaslouženější odměnou by bylo, kdyby jim i Petříčkovu nominaci hodil prezident na hlavu.

Na příští mise se už nechystají

Když mu to výběrem maximálně problematického Pocheho takhle ulehčili, proč by si starý politický mazák neužil ponížení své bývalé strany ještě jednou.

Příběh obsazování postu ministra zahraničí korunuje zrychlující se rozklad sociální demokracie jako nejúspěšnější strany polistopadového Česka a čtyřnásobného volebního vítěze. Před pár lety se po Praze říkal vtip, jemuž se už tehdy v Lidovém domě příliš nesmáli. Jaký je rozdíl mezi ODS a ČSSD? Čtyři roky.

A taky to tak přesně dopadlo. Jenže zatímco ODS po debaklu v roce 2013 zvolila nejistou cestu obnovy s novým lídrem a očistcem v opozici, po němž se prozatím velmi pomalu, ale přece blíží svým někdejším pozicím, ČSSD se rozhodla vzít to zkratkou – opačným směrem.

A aspoň si užít možná poslední mejdan blízko moci, při němž se občas ochotně nechají vyhodit z místnosti, když se chtějí bavit „velcí kluci“ – prezident a předseda vlády.

Sociální demokraté vsadili na to, že se svou epizodní rolí v Babišově kabinetu odliší od změti malých opozičních stran ve sněmovně a připomenou svým voličům, že ještě žijí a že pro ně dokonce chtějí něco udělat.

Takže prozatím museli jednoho svého člověka obětovat úplně a nasadit místo něj jeho asistenta, druhého ministra vyměnit kvůli opsané diplomové práci po pár dnech (i když Jana Maláčová na MPSV dělá, co může) a třetí ze čtyř postů fakticky věnovat prezidentovi a jeho muži Miroslavu Tomanovi.

Takhle po téměř 30 letech obnovené existence vypadá kdysi silná a sebevědomá strana, která kdysi skutečně fungovala jako stroj na vyhledávání adeptů pro nejvyšší vládní funkce. A tihle kandidáti, ať už si o jejich pozdějších výkonech myslíme cokoliv, se na svůj budoucí úkol také léta chystali.

Tohle je definitivně pryč. Sociální demokraté srozumitelně říkají, že se už ani na žádné příští mise nechystají. Možná ještě splatí nějaké dluhy – a to i ty uvnitř strany – a pomalu se budou loučit.

Poprvé jim to voliči připomenou už za dva týdny.